Skip to content

Allasa: Návštěva

Allasa: Návštěva published on

 

 

Klepání na dveře. Nejdřív tiché, pak důraznější. Bouchání na dveře. Silné, pak neodbytné. Klíč se v zámku otočil a dveře se otevřeli. Cosi zabalené v peřině na posteli se pohnulo. Jedno slovo a peřina přeletěla na druhou stranu místnosti.

„Allasso! Ty jsi zaspala!“ rozlehl se místností vysoký dívčí hlas. To, že jí vedle hlavy drnčí hozená dýka, zaražená ve dveřích, jí nevyrušilo.

„Zaspala bych, kdybys sem nevlítla jak fúrie a nedělala tady své abrakadabra,“ zachraptělo skrčené tělo na posteli a protáhlo si všechny údy.

„M-A-G-I-E, je to magie! Ne abrakadabra! Magie! Vstávej, než jí na tobě vyzkouším znovu,“ hodila zpátky na postel peřinu blondýna. Modré oči se zapíchnou do šedých.

„Vzdávám se, vyhrála jsi. Nechci přeci skončit jak ten ubohý prvák, mít chapadlo v jistých místech zadnice,“ chrapot se pomalu pročišťoval jak se jeho majitelka stávala bdělejší. Posadila se a vytřela si spánek z očí.

„To s tím nepovedeným kouzlem byl omyl. To lidské mládě tam vůbec nemělo být.“

“Co tady sakra vlastně děláš, vždyť je neděle, mám nárok na spaní,“ praštila sebou znovu zpátky na postel Allassa a její hnědé vlasy kolem ní při pádu zavířili.

„Neděle, neděle… ale za půl hodiny máme být v hlavním sále a uvítat ty vrahy co mají přijít! Z Askelaty! A ty si tady ještě sladce spíš! Víš jak by Reno zuřil, kdybys přišla v půlce průvodu s tím, že jsi zaspala?“ rázně napochodovala blondýnka k posteli a kouzlem vznesla dívku do vzduchu.

„Dobře, dobře. Už jsem vzhůru. Podala bys mi prosím šaty nebo mě spustila na zem, abych se mohla obléct?“ Stalo se jak poručila a zlehka dopadla na kamennou podlahu.

„Dík. Kolik času jsi říkala, že máme? Dvě hodiny?“

„Půl hodiny a to už taky ne,“ založila si ruce na hrudi světlovláska.

„Katsul, sakra, to nevíš říct hned?! Nemohla jsi mě vzbudit dřív? Ááá jestli to nestihneme, tak nám Reno utrhne naše špičaté uši!“

 

***** ***** *****

 

Reno byl muž středního věku, mohutné postavy a nepříliš vybraného chování. Zabiják k pohledání, jeden z nejtvrdších mistrů v akademii cechu. Nyní tento muž hleděl na dvě elfky, které se snažili nenápadně připojit do zástupů. Jejich pozdní příchod si s nimi vyřídí později, gong zvenku oznámil příchod jejich bratrského cechu.

 

„Jdeš pozdě,“ zašeptal chlapec stojící vedle Allassy. Dívka se ušklíbla, ale hned se začala tvářit vážně, protože si všimla jednoduchého gesta, které k ní poslal mistr Reno. Ona měla své uši skutečně ráda.

„Jsem si nemohla odpustit snídani. Přišla jsem o něco?“ Mladík zavrtěl hlavou a dívka neznatelně přikývla. „Fajn. Doufám, že to brzy odbudeme. Dnešního volna si chci užít.“

 

„Hele, už jdou. Ten jejich Pán Akademie je docela mlaďoch oproti našemu, co? A ti mistři, vypadají ještě hrozivěji než ti naši. Teď si povyměňují formality a pak můžeme na oběd. Mám hlad,“ hodnotil chlapec průvod, který kolem nich procházel. Allassa se stáhla za něj a zívala.

„Dočkej času, ještě budou představováni ti nejlepší z obou cechů a pak bude klid. Jsem tak ráda, že nemusím být vepředu. Mně to připadá jak předhánění v prodeji dobytku,“ zamrmlala dívka a zrakem zabloudila na druhou stranu, kde s mágy byla její společnice. Vyplázla na ní jazyk a Katsul nervózně přešlápla, naznačujíc jí, že ji Reno sleduje. Tmavovlasá elfka si povzdychla a opřela se o sloup vedle ní.

„S Kat taky není po ránu žádná zábava.“

„Nyní se můžete odebrat do svých pokojů, ke kterým vás zavedou vybraní studenti. Za hodinu se na vás budu těšit v hlavní jídelně. Pozvání také platí pro naše studenty vyšších stupňů,“ ukončil to jejich Pán Cechu, asi šedesátiletý tenký dědek. Allassa se protáhla a zmizela v davu vrahů.

 

***** ***** *****

 

Jídelna byla velice rozlehlá a proto i když v ní bylo tak živě, zbylo v ní ještě hodně místa. Katsul se odpojila od skupinky mágů se kterými studovala a sedla si vedle Allassy, která se opírala o zeď za sebou. Jejich místo bylo několik metrů od hlavního stolu, kde jedli představitelé třech cechů. Válečných mágů, vrahounů tohoto města a nyní i vrahů z Askelaty.

„Tak co, už jsi si prohlédla nové tváře? Někteří z nich nejsou k zahození,“ promluvila na tmavovlásku blondýnka a Allassa přetočila očima.

„Neměla jsem čas, hned po tom, co jsem statečně odešla si mě našel Reno a musela jsem ustájit jejich koně,“ vztekle napíchla kus masa na nůž a snědla ho.

„A to není všechno. Mě si našel před tím, než jsem přišla. Dal nám oběma trest,“ zvěstovala jí s úsměvem Katsul. Allassa zasténala a mučednicky se na ní podívala.

„To nemyslíš vážně, že ne?“

„Po celý týden, co budou tady se budeme učit a zlepšovat ve svých dovednostech, zatímco ostatní skvělý studenti si budou válet šunky. Marně jsem se snažila zachránit, přišli jsme pozdě přece jenom kvůli tobě. Ale on si nedal říct. Po jídle se máme hlásit v cvičebně osm.“

Allassa vztekle bouchla pěstí do stolu a vzhlédla k mistrovi, který se s potěšením bavil s nějakým zamaskovaným mistrem z druhé akademie.

 

 

***** ***** *****

 

„A zde máme cvičebnu číslo osm. Vrahové vyšších stupňů se zde zdokonalují v taktice boje proti různým druhům zbraní. Trénují zde o váleční mágové, kteří je zde skillují. Nyní můžete vidět v boji naše dvě nechvalně známé hvězdy pátých stupňů, které jsou zde za trest. Mágem je Katsul, velice nadaná dívka a ta druhá je Allassa, která jak vidíte se umí mistrně ohánět svými dýkami,“ dívky vzhlédly, když uslyšely hlas Pána Cechu. Dívky okamžitě složili zbraně a uklonili se.

Lothar, jak se jmenoval pán, naznačil aby pokračovali a vpustil na galerii své hosty. Dívky zalapali po dechu a kolem prolétla jedna z Allassiných dýk. Byla však zastavena Renovým bičem.

Lothar se nechápavě na své svěřenkyně zadíval a pak pochopil. Otočil se na Rena a hrobovým hlasem se zeptal.

„Něměli být tyhle dvě mimo naši trasu?“

„Můj pane, zasloužili si trest, proto jsem rozhodl, že se budou dál učit, i když zde bude naše ctěná návštěva. Váš rozkaz mě zastihl až po tom, co jsem ji trest udělil,“ vysvětloval mistr.

„Nějaký problém?“ zapojil se do rozhovoru Denethor.

„Katsul s Allassa jsou elsia z domu aëp Vixel. A ten jak víme byl zničen právě…“

„Tarnen! Přesně před patnácti lety na oslavě slunovratu. Nyní si plně uvědomuji mou chybu,“ zhrozil se Reno, když si uvědomil, že dva z návštěvníků mají tmavou kůži.

„Hm, myslím, že by to mohlo být naopak velice poučné, nemyslíte, Lothare? Co kdybychom postavili v souboji našeho Mortifera proti vaší elfce?“ Ticho se dalo krájet. Katsul sledovala Allassin pohled a doufala, že Lothar bude mít rozum a nic takového nepovolí. Když přikývl, zavřela oči a zakroutila hlavou.

„Tohle není správné.“

„Já vím, Kat. Ale máme možnost se pomstít. A ten tarnen budenaše první oběť,“ odpověděla jí tmavovláska a zachytila dýku kterou jí Reno hodil.

„Nenechají tě ho zabít,“ zašeptala ještě, když odcházela ke schodům na galerii.

„Nehody se stávají,“ odvětila a sledovala, jak se štíhlá blondýna postavila po boku Lothara.

 

„Můj pane, je to bláznivost. Ty sám jsi nám dal domov, sám nás vzal pod ochranu. Co se stalo, že si Allass zasloužila takový trest? Dobře víte, že mnohem víc trpí při pohledu na ty dva tarnen než já,“ zeptala se Katsul.

„Jsou to naši hosté, navyše jsou hlavním cechem. My jsme jenom jejich odnož. Jestli si pán Denethor přeje souboj, musí ho mít.“

„Dobře víte, že se ho bude snažit zabít.“

„Já vím, má malá Katsul. Allassa má v srdci bolest, kterou jsem nedokázal vybrat. Je to moje chyba, že je nenávidí,“ zašeptal Lothar a Sharess stojící nedaleko se na něj zkoumavě zahleděl.

 

***** ***** *****

 

Mortifer stoupal dolů po schodech k elfce stojící uprostřed místnosti. Sledoval každý její pohyb a stejně tak ona sledovala jeho. Věděl, že se s ní dohadovat nemá cenu. Viděl sevřené pěstě kolem jílců dýk a taky ten pohled.

„Nechci tě zabít, děvče,“ varoval ji, když vytáhl tesák.

„Ale já tebe jo,“ zavrčela Allassa a přejela ho pohledem: „i když jsi jenom tarnen jenom na půl.“

Lothar vydal povel a pak začal ten pravý tanec.

 

***** ***** *****

 

„Allass? Jsi vzhůru?“ otevřít oči byla ta nejtěžší práce v celém životě. „Můj pane, žije!“

Pokud nepřestane Katsul takhle vřískat, budu si přát abych byla mrtvá, proletěla jí hlavou myšlenka.

„Co se… stalo?“ pokusila se posadit, ale byla zatlačena zpátky na zem.

„Nehýbej se, máš zlomená žebra a málem ti jedno z nich propíchlo plíci. A taky nalomené zápěstí a několik dalších zranění,“ dostal se do jejího zorného pole Mortifer.

„Ale že to byl dobrý souboj…“ usmála se elfka a odporoučela se zpátky do bezvědomí.

 

„Nakonec tě jednoduše praštil naplocho tesákem a ty jsi to nevydržela. Ztratila jsi víc krve než bylo potřeba a on nechtěl dál bojovat, ale to už jsi nebyla ty. Viděla jsi znovu vyvraždění naší rodiny a chtěla jsi ho za každou cenu zabít. Několik šancí jsi měla, ale on z akademie už vystoupil a pracuje jako vrah. Jsi dobrá, ale pořád ti chybí ještě několik stupňů k tomu, abys ho porazila,“ vykládala Katsul tmavovlasé elfce v jídelně. Uběhlo několik dní a nyní se jejich návštěva ubírala zpátky do svého města. „Stejně bylo od něho milé, že se pomáhal o tebe starat. Být tebou, tak přehodnotím své chování k tarnen.“

„K tarnen nic přehodnocovat nebudu, ale u něho by to stálo za zamyšlení,“ odvrkla dívka a vstala. „Tak pojď, půjdeme jim zamávat na šťastnou cestu,“ zazubila se a přes bolest žeber táhla Katsul pryč.

 

***** ***** *****

 

O několik málo let později.

 

„A je mi také velkou ctí vám představit své nejlepší studenty, kteří vyšli naši Akademii. Kesham Lorak, Laurenius Tukil, Horim Maral, Allassa a Katsul aëp Vixel,“ rozlehl se síní v Askelatě Lotharův hlas.

Mortifer se protáhl kolem Foebuse, který ho šťouchl do boku.

„Mrkej, Morťáku, mají sebou dvě elfky a fakt hezké. Doufám, že je budu moct provést po akademii…“ div neslintal. Mortifer se sám pro sebe usmál a položil svému příteli ruku na rameno.

„To si ještě povíme.“

Zástupy se rozpustili a Allassa s Katsul hledali známé tváře. Při pohledu na Sharesse se Allasse blýsklo v očích, ale překvapeně uskočila, když za sebou ucítila pohyb.

„Dobrý den krásky, jmenuji se Foebus a byl bych velice rád, kdybych se k vám mohl připojit a ukázal vám naši Akademii,“ usmíval se Foebus jak trouba a už se po nich natahoval.

„Foebus, Alderon ti vzkazuje, že se nemáš chovat jako debil, ale jít obsluhovat do jídelny,“ ozval se zpoza rohu chladný hlas.

„Cože? Proč já? To není fér,“ zaskučel lidský muž.

„Ty ještě žiješ, Mortifere?“ usmála se Allassa a tasila dýky. Morťák vylezl ze stínu s tesákem v ruce.

„Já myslela, že vás to už přešlo,“ zaúpěla Katsul. Foebus ty dva jenom nechápavě sledoval.

„Spíš se divím, že jsi to přežila ty. Do cvičebny je to tímto směrem,“ naznačil Mortifer a tmavovlasá elfka ho následovala.

„Oni se znají?“ zeptal se blondýnky Foebus, zatímco mířili do jídelny.

„Ále, mají mezi sebou takovej menší spor na život a na smrt.“

 

***** ***** *****

 

Klepání na dveře. Bouchání na dveře.

Proč mi tohle sakra něco připomíná.

„Allasso! Ty jsi zaspala! Galadriel tě zabije,“ ozval se jí nad hlavou nekompromisný hlas.

„Je neděle.“

„Neděle, ale nevím kdo jí slíbil, že půjde hlídkovat na západní stranu Loriénu! Měla jsi tam být před hodinou, Glorfindel zuří!“

„Víš jak jsem ti včera říkala, že by nebylo od věci najít ten svitek s tím zaříkadlem, které nám umožní cestovat do jiných dimenzí. Že bychom tam přenesli zbytky naší rodiny?“ posadila se Allassa na své posteli. Blondýna přikývla.

„Tak to nedělej, měla jsem hrozně divnej sen o tom, že to nemusí dopadnout dobře. I když… ti elfové se šedou pletí nevypadali k zahození,“ zamyslela se dívka a Katsul se dychtivě posadila na kraj postele.

„S černou pletí? Jako ti lidští muži z jihu? Allass, neblbni, v naší zemi přeci nic takového jako černí elfové neexistují.“

„Já vím a jsem za to vděčná Valar,“ zazubila se elfka. Pohledem zamířila ke dveřím a nasucho polkla.

„Kapitáne Glorfindele, mám parádní omluvu na můj pozdní příchod. Určitě vás bude zajímat.“

 

***** ***** *****

 

Mortifer ráno vstal dřív než Foebus a přemýšlel, kdo byli ty dvě dívky z jeho snu a zda je možné, aby je někdy potkal. Nejdřív by se ale musel dostat do té výpravy, která směrovala každých několik let do jiného města s cechem vrahů.

 

Primary Sidebar