Skip to content

Dod Feinobi: Arkabanova Hvězda na pokraji města po 20 000 letech

Dod Feinobi: Arkabanova Hvězda na pokraji města po 20 000 letech published on

(z časových důvodů značně ořezáno o nepodstatné pasáže)

20 020 let po té, co temný půlelf Mortifer přišel o paměť, 20 000 let po té, co Shela zapoměl studenty v pivovaru, a 12 013 let po té, co Oronae vynalezl popcorn, udál se příběh nevýdaný. Slyšte tedy, co připitomělého se tehdy stalo…

Mnoho se toho událo, od dob, kdy Lex hnil v léčebně a Dalamar byl kaput. Technika se velice zlepšila. Kupříkladu pijavice byly 5x tak rychlejší než kdy před tím, antigravitační koně urazili 15x větší vzdálenosti než jejich předchůdci a Arkabanova hvězda byla hlavním sídlem organizace magického učení, která ovládala vlády a hospodářství. V jejím čele nyní stál životem znuděný Zallander, který již nevěděl, coby roupama. Kromě svěžích mladých profesorů, kteří zdaleka netušili, jaké zlo na ně v magické škole čeká, zde vyučoval ještě kočičímy ocasy ošlehaný veterán Dalamar. Jeho rysy se za ta léta poněkud změnili, ale byl to stále ten samý Dal, jako před 20 000 lety. Jen oči mu při čtení tolik nesloužili, a snáze mu prochladly jeho staré kosti.

Jednoho dne, když ubafával ze své dýmky plné dračího trusu, začal Dalamar přemítat o tom, co vlastně v životě chce, co za ta léta dokázal, a proč má stále rád kočky, když na ně dostal před 320 lety alergii. Byl by přemýtal dál, kdyby mu na stole nezapípal interkom, z něhož zazněl hlas slečny Lemonové, Zallanderovy sekretářky. “Profesore, máte se ihned stavit u Prezidenta Zallandera”, ozval se jemný hlásek. “Hned tam budu” Zamumlal Dal a vydal se na cestu k prezidentově kanceláři.

Zallander již nervózně pochodoval po kanceláři, a co chvíli hryzl nehty. Dal vstoupil zrovna, když prezident začal okusovat celou ruku slečny Lemonové. “No konečně! Už můžete jít, slečno.” Pokynul sekretářce a vytlačil jí do vedlejší místnosti. Zabouchl dveře a hned spustil: “Dalamare, oba víme, že to s touhle školou jde do háje! Studenti nemají žádnou motivaci, od té doby, co nosíš vyndavací zuby, Shela je senilní, a co horší, někdo mi začal krást můj trus!”. Dalamar si vyklepal dýmku a pravil: “Co s tím mám společného já, můj drahý pijavko?”. Zallander se otočil k oknu. “Chci aby jsi přivedl Lexe, on jediný jim dokáže dodat dostatečnou motivaci.” Zal vrhl na Dalamara zamračený pohled. “Lexe? Zale, přišel jsi i o ten zbytek rozumu, co ti nevyplách alkohol? Lex je na penzi a ke všemu ještě mrzák. Jak ten by těm jelitům mohl dodat motivaci?” Zal popošel ke krabičce, kterou měl na stole. “Víš, Dalamare, popravdě řečeno, když žáci uvidí Lexe, budou se snažit ze všech sil, aby nedopadli jako on. Když se ti podaří tvého starého přítele přemluvit, aby se k nám vrátil, věnuji ti tuto krabičku plnou mé stolice.”. Dalamar měl těžké dilema. Byla to nabídka která se naskytne jenom tak dvakrát za život. Velice si potrpěl na toto vzácné kuřivo a byl by pro něj udělal téměř cokoliv, avšak nezamlouvala se mu myšlenka vlákat svého nejlepšího přítele do proradné pasti, i přes fakt, že šlo o Lexe. Nakonec však jen zvítězila chamtivost a tak se Dal vydal do domova důchodců, ve Stvořitelově hájku.

V pečovatelském domě se sestřičky právě marně pokoušeli nakrmit Lexe. “No tak, snězte něco, je to pro vaše dobro.” Pravila jedna ze sestřiček a natáhla sousto starému bručounovi až k ústům. “Ně, fuj! Já to nechči! Huš babo, chceš mě otrávit! E!” Zafuněl mág na penzi, dupl ošetřovatelce na nohu a ujížděl na svém kolečkovém křesle přes pavilon pryč. Zrovna když drncal po schodech z domu, narazil do Dalamara. Dal se chvíli držel za slabiny a po tom, co si magii opravil kosti v těle, se začal věnovat invalidovi. „Rád tě vidím, můj drahý příteli! Vypadáš den ode dne lépe.“ Začal radostně pochlebovat. Lex, který měl na hlavě přehazovačku a na bradě pár dlouhých vousků, vzhédl k jeho tváři a bezzubou dásní láteřil: „A hele, kďopak se to za mňou konečně stavil! Víš že za mnou už vůbec nechodíš? A taky by jši se mohl konečně oženit a založit rodinu *mlask* *mlask*. Tak čo potšebuješ? Nového hover-koně, nebo jsi zas prošustroval čelé své kapešné?“. Dalamar se na chvíli zarazil „O čem to mluvíš? Já jsem tu proto, abych zavzpomínal na staré dobré časy. Ale že jsme toho spolu zažili, co, pardále?“. Vozíčkáře chytlo podezření. „Cože, že jši tak vlídný? Já říkal, že zas něčo chceš! Tak vyklop, čo to je!“. Elf se chvíli neměl ke slovu, až spustil: „Ehm, my bychom si jaksi přáli, aby jsi se k nám vrátil do školy. Studenti potřebují pořádný vzor, ke kterému by mohli vzhlížet. A tu nás napadlo: No jistě, Lex! On je ten jediný! On je ten pravý muž pro tuto oběť, é teda chci říci poctu! To on bude pobírat invalidní důchod a značně zkrácený plat! On získá prestiž a jeho naolejované tělo se bude tisknout k mému, až zažijeme nefalšovaný, syrový sex, jó baby!“ v tom se zarazil a hleděl na Lexe, který očividně nebyl pobaven. „Ehm, mno, tak bereš tedy, nebo ne?“ Odhodlal se po chvíli Dalamar. Lex zamlaskal a pravil: „Možná to zvážím, když vynecháš ťen olej. Ale nebuďe to jen ťak, mušíš mi ža to přinéšt tši vlašy děda Štvořitele“. Dalovi spadla čelist „Tři vlasy děda stvořitele? Ty jsi se asi pomát, ne? Kde je mám asi sehnat?“. „Ťo už je tvůj problém, za mnou přijď, až je budeš mít. Když ti to pomůže, Štvořitel še nedávno naštěhoval do vily v jilmové uliči, tamní klima mu prý švědčí. Měl by jši ho tam najít.“

Když Dalamar tedy dorazil do jilmové ulice, zatroubil aby mu někdo otevřel. Tu se z okna rozhořčeně ozvalo „Kdo je tam?“.“Tady Dalamar z Arkabanovy hvězdy, jdu za Stvořitelem.“. „Mocný Stvořitel nechce nikoho vidět“. Náhle se zevnitř ozval další hlas „Kdo to tam venku je?“ „Nikdo tu neni…“ ozval se znovu ten první „… a teď koukej podapest tu závěť!“. Dalamar si odplivnul a namířil si to do budovy.

Poněkud senilní stvořitel hopsal na pohovce, když si všiml blížící se návštěvy. Ihned poté, co seskočil na zem a zlomil si nohu, šinul si to k Dalovi. „Hohó, vítej! Konečně nějáká návštěva! Furt mě nechtějí pustit ven, víš?“ Pravil Stvořitel. Elf už chtěl mluvit, avšak dědula pokračoval: “Já vím, proč tu jsi! Chceš mé tři zlaté vlasy, viď? Budu tě muset zklamat, právě teď žádné nemám na skladě, mají přijít zas až příští pondělí, ale jestli je opravdu tolik potřebuješ, myslím, že pár jich mají vystavených v Louvreu, hned vedle portrétu Mony Lys.“ . Značně otrávený Dalamar se tedy vydal pro exponát.

Jel sedm hodin a čtrnáct půlhodin, než dorazil na místo… tato pasáž je však poněkud nudnějšího charakteru, kde jsme svědky spousty magie, explozí, násilí a sexu, nic významného se zde nestane, proto přeskočíme do pasáže, kde je Dalamar již na cestě zpět, a doktor Streptokok umírá.

Když elf dorazil do starobince, Lex se opět snažil o útěk. „Kam ten spěch?“ Optal se magického invalidy. „Kamkoliv! Jeň rychle odšud!“. Dalamar si pomyslel, že si mohl ušetřit celou tu banalitu se zlatými vlasy, kdyby se toto událo dříve. Neváhal však, vyhodil zlaté vlasy do koše, naložil svého přítele na hover-koně a letěl pryč takovou rychlostí, že Lex spadl a musel se celou cestu držet za ocas bujného antigravitačního oře.

Na Arkabanově hvězdě již čekal Zallander, který si krátil dlouhou chvíli čtením časopisu Ostrovopolitan. Hned jak zahlédl blížící se jezdce (jak na koni, tak i na vozíčku), neváhal a vyletěl jim ve své dračí podobě naproti. Párkrát přeletěl nad Lexem, Dalamarem i jeho koněm Kyber-Bulíkem, až je nakonec uchopil do svích drápů a odnesl do bezpečí své pracovny. „Mohl by sis taky čas od času umýt nohy.“ Pravil Dalamar a snažil se vzpamatovat z neobvykle smradlavého letu, pod Zalovým chodidlem. „Ale no jó, ty toho taky naděláš. Ale teď k věci: Lexi, vrátíš se k nám?“. Lex se chvíli zamyslel „Mňo, nemám moc nálaďu…“ Zal se podíval na Dalamara a vyřkl jen: „Trus!“. Elf se hned začal bát o svou odměnu a spustil: „Budeš bohatý! Bohatý a mocný! Tak bohatý, že už nikdy nebudeš muset do starobince!“. To byla slova, na která Lex čekal. Co na tom, že neměl tři zlaté vlasy děda Stvořitele, ale konečně by mohl zase terorizovat on, a né být sám terorizován. A co víc, možná by se mohl vrátit k Nadje, nyní již seschlé mořské tresce.

Vše bylo tedy nakonec dohodnuto: Lex se upsal vlastní močí na dalších 1000 let, Zallander si umyl nohy a Dalamar dostal velké hovno.

Primary Sidebar