Skip to content

Kitikara: Zoufalé prvačky

Kitikara: Zoufalé prvačky published on

(Kitikara + Mellisa)

 

Zkouškové období podzimního semestru (první ročník) někde na půdě

 

„Ty jsi vážně šílená. Přivoláním všech čtyř si koledujeme o pořádný malér. A to neberu v potaz, že to z nás může vysát veškerou životní sílu,“ pronesla rozlobeně tmavovlasá Kiti.

„Při tom počtu zkoušek se budou opravdu hodit a navíc zaklínadlo funguje na sudý počet osob. O životní sílu se nemusíš bát, po těch čokoládových hodech jí máme dostatek,“ odporovala rusovlasá Mell.

Kiti jenom zakroutila hlavou nad svou ztřeštěnou kamarádkou a znova si začala číst výrobu ochranného amuletu, protože nerada riskovala, obzvláště v přítomnosti dvou zabijáků a jednoho mága. Cestou dolů z půdy se stále mračila a roztála až u šálku zázvorového čaje v Mellině pokojíku.

Studentky uzobávaly sušenky a dopracovávaly plán obřadu na přivolání čtveřice pomocníků z cizího světa. Vše bylo připraveno, zbývalo už jen počkat, až odjede zbytek rodiny na hory.

* * *

Kiti s úlevou zavřela dveře za doznívajícími příkazy rodičů. Nehraj si se sirkami, nenechávej zbytečně téct vodu a neotvírej cizím lidem. Rady jako kdyby mi bylo pět, zavrčela v duchu. Pak popadla tašku s magickým náčiním a vyběhla do večerního šera směrem k opuštěnému kopci.

Při cestě nahoru šero přecházelo v tmu a ta s sebou přinášela chlad, takže Kiti začala připravovat ohniště pod obětinou sama. Do kamenného kruhu naskládala hnízdečko z třísek, na něj vrstvu papíru, kterou zatížila dalšími třískami.

Ohništní hnízdečko už jen čekalo na příchod Mell a následné zapálení. Vedle na podnosu mráz štípal tři novou zářící katalogizační lístky, Shanonna, půlku stvrzenky za pozdě vrácené knihy a žlutý špendlík.

Kiti se skepticky zadívala na katalogizační lístky. Sebrané Marxovy spisy I. – III.

„Doufám, že tím nevyvoláme komunismus,“ prohlásila. Dál se zarazila u Shanonna.

„Neměla jsem čas hledat na netu jeho fotku, a stejně se to jmenuje po něm,“ hájila se Mell, která právě dorazila. „Naši furt něčím brzdili odjezd. Myslela jsem že snad ani nakonec nevypadnou.“

„Dobrá. Tedy začneme,“ prohlásila Kiti.

Mell obřadně rozlomila oříškovou čokoládu. Sladká pochoutka rychle zmizela na místě určení. Lístky byly obřadně složeny do podoby netopýrů. Skeptičtější účastnice zapálila oheň. Ta nadšenější vhodila obřadní předměty a třemi kapkami krve zajistila svou bezpečnost. Kiti ji napodobila. Oheň vzplanul modrým plamenem a hvězdy se rozjasnily. V další chvíli nebe potemnělo a udělala se tma.

„Plop!“ A na kopci bylo o čtyři postavy víc.

Studentky blaženě vzdychly. Nově příchozí se zmateně rozhlíželi a pomalu se vzpamatovávali z cesty.

Všechny pohledy se upřely na pozůstatky magického rituálu. Temný elf se začínal chápat zbraní a jen otřesenost z cesty mu zabránila obvyklé bleskové reakci, takže dívky stihly promluvit.

„Proti vašemu násilí jsme zajištěné a je v tom podmínek, jako při zaklínání démona,“ prohlásila Kiti.

„Super, my to dokázaly. A jelikož tu nikde není pleš s vousy, tak komunismus dál spí,“ zaradovala se Mell.

„Já teda žádný démon nejsem. Jmenuji se Dalamar, vedu magickou školu a za tak nepovedené vyvolávání by vás čekalo opakování ročníku,“ rozčílil se drobný elf s pohárem v ruce a oblečením do daleko teplejšího počasí.

„O to opakování ročníku, nebo spíš o jeho neopakování nám jde. Potřebujeme pomoct a jen v případě úspěchu vám ukážeme cestu zpět, která je fakt dobře zašifrovaná,“ vysvětlila Kiti.

„Lituji, ale doučování pro beznadějně zabedněné studenty neprovozuji,“ řekl ironicky Dal. „Upřímně vaše profesory dost lituji. Učit takový…“ nedořekl, protože Mortifer se konečně vzpamatoval natolik, aby si uvědomil, že je tam i Sharres a začalo se schylovat k pořádné rvačce.

„Co je zač ten plešatý chlápek s vousy? To je někdo z cechu, že se ho bojíte? Nebojte, já vás ochráním,“ zaperlil Fouňa.

Sharr se zarazil a nasadil výraz: Co zábavného tihle naivní lidé provedou? Mortifera přitom jednoznačně přehlížel.

„To by mě zajímalo, co si pod tou pomocí představujete. Na magii jsem úplně levej a profesory nevydírám,“ soustředil se Mortifer na současnou situaci po zjištění, že ho od temného elfa dělí neviditelná bariéra.

„Uvidíš u mě doma. Hele, je tu zima a jsem příšerně vyhládlá. Doma mám čaj, kafe a upečenou buchtu. Dořešíme to až tam,“ prohlásila Kiti.

„Co?“ zavrčel Mortifer a tvářil se, že raději přespí na sněhu.

„Neboj, nejsme dvojčata a máme vás rozdělený,“ zašvitořila Mell.

„Přesně. Ty a Dalamar jdete ke mně. Fouňa a Sharres jedou na druhou stranu města k Mell,“ zívla druhá dívka.

* * *

Ve vyhřátém bytě Kiti hodila všechny obavy za hlavu, únava byla silnější a s naprosto neškodným výrazem, byla po obřadu dost zničená, se cpala čokoládovými muffiny.

„Na co mě tu máš? Dalamara jako učitele chápu,“ poukázal na mága spokojeně pijícího kafe z hrnku s koťaty.

Vzápětí se z dívčího pokoje ozvalo škrábání a vrčení, následované dalšími podezřelými zvuky. Půlelf zpozorněl. „Klap!“ otevřela se jedna dvířka a ven se vysoukala nepříjemně zubatá hlava.

„Co je to pojem informace?“ vyprskla obluda syčivě.

Dívka rychle vyjmenovala čtyři pojetí podle Cejpka, aby hlava zase zalezla, ale hned se objevily dvě další se záludnějšími otázkami. Na ty reagovala rezignovaným kopancem, kterým zavřela dvířka.

„Tohle byla Informační věda. Má padesát hlav a vypořádat se s nimi není vhodná práce pro mladou ženu. Zítra ráno se můžeme podívat na další příšerky,“ vzdychla Kiti.

„Už tomu rozumím,“ řekl soucitně Mortifer a chápavě ji objal.

Dalamar konečně rozmrzl a uvědomil si několik věcí. Vyvolávačka je opravdu studentka, rozhodně dostatečného věku a bez vrstev zimního oblečení nevypadá špatně.

„Omlouvám se za své předchozí výroky. Takhle se opravdu špatně učí. Moc rád se zapojím do tvé zkouškové přípravy,“ řekl Dal s notnou dávkou svůdnosti.

Kiti blesklo hlavou: „Dva elfové a jedna holka. Dva elfové a jeden z nich je na půl temný elf a druhý je podle všech řečí, co kolem něj kolují, zvrhlík a svůdník.“ Okamžitě zrudla a v hlavně se jí mimoděk promítly dost odvážné scény. Zrudla ještě víc (kupodivu to ještě šlo) a s hlasitým „Kník“ zmizela ve svém pokoji.

„To jsi ji musel vyděsit?“ předhodil mágovi Mortifer.

„Já? Spíš si uvědomila, že ji objímá poloviční temný elf,“ oponoval.

Mortifer ho sjel pohledem říkajícím, že z nich dvou on má tu lepší pověst, a šel spát na pohovku.

* * *

„Proč dělat některé věci jednoduše, když to lze udělat složitě?“ přemýšlela Mell, když se se svými dvěma, poněkud nedobrovolnými, společníky plížila domů. Ano, výraz plížení je zde víc jak na místě. Než její rodiče odjeli na dovolenou, neopomněli všechny sousedky informovat, aby se občas podívaly, co jejich dcera vyvádí a to i přes to, že už je nějaký ten pátek dospělá. Kdyby viděly, koho si to vede domů, mohla by si jít rovnou hodit mašli. O tomhle by se v jejich ulici asi drbalo ještě hodně dlouho. „Okamžitě toho nechte!“ pokusila se tlumeně okřiknout své dva společníky, kteří se už zase dohadovali. „Musíme být potichu. Nikdo si vás dvou nesmí všimnout, jinak se můžu jít zahrabat.“

„Co kdyby si nám udělala tu radost a šla se zahrabat už teď, ale ještě předtím nás vrátila zpátky domů?“ sarkasticky jí odpovědět temný elf.

„Sharesi, tohohle budeš ještě litovat,“ doslova zavrčela s nebezpečným výrazem v očích dívka.

„Ehm, omlouvám se, že ruším vaši podmětnou rozmluvu, ale došli jsme do slepé uličky,“ utnul rozvíjející se hádku Foebus. „A Share, myslím, že by si neměl být tak hrubý na dívku.“

„Ještě řekni, že jsi na její straně! Vždyť ona může za to, že nejsme doma. Ona a její kamarádka a jejich pitomé nápady!“

„Ale mě se tu líbí. Je to tu docela zajímavý. Vždycky jsem chtěl cestovat,“ hájil se Foebus.

„Hej vy dva,“ vyrušil je Mellisin hlas. „Nechcete mi pomoct?“ Pokoušela se vylézt na zeď před nimi, ale moc se jí to nedařilo. Zatímco Shares se tvářil, že její otázku přeslech a hrál si se svojí katanou, Foebus se celkem nadšeně vrhl do pomáhání.

„Co jsem komu udělal?“ přemýšlel temný elf. „Trčím tu s bláznivou puberťačkou a jedním zamilovaným vrahem.“ Shar si kupodivu všiml, jaké pohledy vrhal Fouňa na dívku. Zatímco se zaobíral těmito myšlenkami, tak se Fouňa a Mell dostali až na vršek zdi.

„Hej! Budeš tu nocovat, nebo jdeš s námi?“

Shar rychle přeskočil zítku, ale vzápětí toho litoval, protože sotva dopadl na zem, skočilo na něj nějaké černé stvoření a povalilo ho. Samozřejmě že si to Elf nenechal líbit a začal se s tím prát, ale zvíře mělo jaksi na vrch.

„Okamžitě ho nech na pokoji!“ zavolala Mell a seskočila se zídky, kde až doposud seděla spolu s Fouňou. Ten když viděl vývoj situace, tak se rozhodl, že ještě radši slízat nebude.

Když ona černá třicetikilová příšera uviděla Mell, seskočila z vraha (který to velice ocenil, protože se mu špatně dýchalo) a vrhla se na ni.

„No ty si můj hodnej kluk. Ten zlej elf tě chtěl praštit. No jo, ty si můj hrdina. Šikulka,“ rozplývala se dívka nad psem a krmila ho pochoutkami, co pohotově vytáhla z kapsy.

„Co to je?“ zeptal se otřeseně Shar a sbíral se ze země. Jen okrajově si uvědomil, že zvolání „Nech ho na pokoji!“ nebylo adresováno té čtyřnohé příšeře, ale jemu.

„Tohle je Max. A ještě jednou se na něj takhle vrhneš a zaútočíš, tak si mě nepřej.“ Pes se jí mezitím opřel předníma tlapama o ruku, takže jí prakticky funěl do obličeje. Mell to ale evidentně nevadilo a dál psa hladila pod krkem.

„Co je to proboha za rasu? Pes Baskervillský?“ zeptal se Fouňa, který se konečně odvážil slézt dolů.

„To zvíře patří tobě?“

„Ne, jsme na sousedovic zahradě, takže se chovejte potichu. Soused je nadšený myslivec a má doma brokovnici. Ještě musíme přelézt druhý plot, tam bydlí naši další sousedé a ti mají zase Doru.“ odpověděla a vyndala Maxovu hlavu ze své kapsy. „No tak pse, už si toho sežral dost, nech si něco na zítra,“ něžně ho kárala.

„Ehm, ta Dora, je taky takhle velká?“ zeptal se Fouňa a ukázal na Maxe.

„Ne,“ odvětila a oba vrahové si oddechli. „Dora je ještě mnohem větší,“ dořekla Mell se škodolibým úsměvem.

„Tak pánové, kdo z vás chce jít první?“ mile se jich zeptala u další zdi oddělující pozemky.

„Neexistuje nějaká jiná cesta?“ zeptal se s panikou v hlase Fouňa.

„Existuje, ale Sára je tu poměrně nový pes a ještě ji nemám uplacenou. Ta by nás vynesla v zubech všechny.“ A s těmito slovy vyskočila na zítku.

O několik minut později stáli oba vrahové i se svojí „věznitelkou“ konečně na zahradě Mellisiných rodičů. Nutno dodat že byli oba dost oslintaní, neboť z Dory se vyklubala padesátikilová bestie, která všechno a všechny s oblibou ožužlávala a oslintávala. Shares se docela divil, jak to Mellisa ustála, když se jí ta bestie opřela tlapama o ramena. Navíc měla tlamu jako krokodýl, do které bez problémů vzala celou její ruku až po loket. Fouňa zase přemýšlel, že by nechtěl dostat zakázku v tomhle domě. Ten pes byl spolehlivější než jakákoliv bezpečnostní kouzla, která znal.

„Jestli se tu teď někde vynoří další pes, tak na něm provedu vivisekci.,“ řekl Shares a znělo to opravdu hodně nasraně.

„To ne, my psa zavíráme v domě. Na zahradě je na něj už dost chladno.“ Mellisa se na rozdíl od Shara tvářila úplně andílkovsky. Vrhla na Fouňu jeden obzvláště roztomilý pohled a vykročila směrem k domu.

***

„To ne. Děláš si srandu, že ano?“ kníkl zděšeně, ale s jiskřičkou naděje Fouňa.

Mell se konečně podařilo dopravit oba vrahy domů, zabránila jim pitvat svoji fenku Elišku a vykuchat plyšáky, naservírovala jim večeři, kterou byli ochotni pozřít a vysvětlila jim základní fungování moderní koupelny. Právě se je pokoušela „uložit“ když nastaly potíže (tedy, ne že by výše zmíněné činnosti proběhly bez problémů).

„Jestli se vám ložnice mých rodičů nelíbí,“ vysvětlovala vražedným tónem „Tak si jděte spát třeba na mráz. Míru mojí trpělivosti pro tenhle rok už se vám podařilo vypotřebovat.“

„Právě, že je to pokoj tvých rodičů,“ fňukal fouňa. „Já s ním v jedné posteli spát nebudu. Je to tarnenskej zabiják. Jestli už není jiný volný pokoj, nemohl bych spát v pokoji s tebou?“ zeptal se nadějně a nasadil pohled, jako z pořadu Chcete mě.

„To teda nemohl! Někdo musí toho vrahounskýho elfa hlídat. Jestli bráchovi povraždí rybičky, tak za sebe neučím!“

„Tak to by stačilo!“ vložil se do toho Shar. „Toho vrahounskýho elfa ti nezapomenu, ale pro dnešek jdeme spát. Vyříkáme si to ráno.“ S těmito slovy čapl Fouňu za rameno a s tajemným výrazem ho táhl směrem k ložnici. Fouňa se u toho tvářil jako trosečník z Titaniku, křížený s nevěstou před svatební nocí.

Mell se musela hodně přemáhat, aby za nimi nezavolala „A užijte si to!“ a nevyprskla smíchy. Vlastně by jí mělo být Founi líto. Možná mohl přespat v bratrově pokoji. Tenhle nápad si ale v zápětí zakázala. Její brácha si v pokoji uklízel jen před Vánocemi a ony zmíněné „rybičky“ by se už mohly přirozeným vývojem a výběrem druhu ocitnout na špici potravního řetězce. Asi někde na úrovni masožravých piraní.

Dívka si zavolala k sobě svoji fenku a zapadla do pokoje. Eliška, nadšená že má zase svoji paničku jen pro sebe, se stočila k ní do postele a se spokojeným výrazem usnula. Mell si jen pomyslela, že je dobře, že mají jezevčíka, protože doga by se jí do postele nevešla, vzpomněla si na nabídku vraha na noční společnost v jejím pokoji a s úsměvem usnula.

***

Ráno si Kiti vychutnávala ticho nerušené psím štěkotem, protože pes byl vypakovaný s rodinou na hory. Měla toho uňafance docela ráda, ale teď by se opravdu nehodila jeho snaha zakousnout každou návštěvu, stejně tak i případného jiného zvířecího hosta.

„Mňau.“ To se mi jen zdá, myslí si celá rozespalá. Třísk! Na to už nadskočila a vřítila se do kuchyně navlečená v antisexuálním vytahaném svetru fialové barvy, sahajícím skoro až po kolena.

„Co tu dělá ta kočka?“ vypálila okamžitě.

„Jaká kočka? Za hlučení můžu opravdu jen já. Při hledání kafe jsem omylem rozbil jednu zavařeninu,“ Dalamar nasadil okamžitě štěněcí výraz.

„Ta, co se schovává za Mortiferem v předsíni. Jestli tu zůstane, tak si po ní uklízíš. A zvířecí pohledy na mě neplatí,“ s těmito slovy mu předala misku mléka s výrazem, který říkal, že jestli ještě něco provede, večer si ustele na sněhu.

Zapadla zpátky do pokoje, aby se dooblékla. Nejdřív ale židlí zablokovala informační vědě doupě ve skříni. S pocitem, že ostatní příšerky ještě tvrdě spí, hledala jen v tričku a v kalhotkách druhou ponožku.

Vžům! Malí skřítci s velkými zuby .tif, .gif a .jpg provedli výsadkový útok a pevně se zakousli do dívčí paže.

Kiti vyjekla a pokusila se jich rychle zbavit vyslovení jejich jmen, ale skřítci na to nedali, naopak se pevněji se zakousli.

Bolestné zaúpění naštěstí přivolalo pomoc. Dvě rány plochou stranou tesáku a maličký blesk přiměly grafické formáty k opuštění pozic. Zůstaly po nich tři kompletní otisky zubů.

Hrdinové zůstali stát uprostřed pokoje a navzájem si s Kiti vyměňovali upřené pohledy. Vzniklé ticho přerušil Dal, když pronesl: „No ne. Nikdy bych tě netipoval na to, že nosíš kytičkované prádlo.“

Na to Kiti něco zavřískla, hodila po nich skripta a s prskáním je vykopla z pokoje.

„Ale vždyť jsme jen chtěli pomoct,“ pokoušel se vysvětlit mág, když je dívka doslova vystrkávala z místnosti.

„Au, proč kopeš mě. To on…“ protestoval Mortifer. Sotva za nimi zabouchla, strhla se na chodbě hádka.

„S takovým přístupem se brzo zhroutí a my tu můžeme trčet pěkně dlouho, protože hledat v cizích knihovnách bez pomoci je peklo,“ neodpustil si půlelf.

„A nebude spíš problém v tom, že se v boji příliš rozohníš a pak se neznáš? Slyšel jsem o tom, jak jsi byl s tou nahou dívkou v domě plném dost drsně zabitých žoldáků,“ oponoval elf.

„Tohle sem netahej,“ zasyčel opravdu výhružně.

Atmosféra dál houstla, až to přilákalo opravdu nezvaného hosta. Z koupelny se polehoučku blížila Kognitivní psychologie. Pacičky se jí třásly vzrušením, div vrtačku nespustila předčasně. Za jiných okolností by si jí hádající se dvojice okamžitě všimla, takhle ale mohla krokodýlice chodící po zadních nohách zaútočit. Následná záplava optických klamů a dobrých tvarů vyřadila oba pomocníky mimo provoz. Sama Kognitivní psychologie se tím parádně zaměstnala.

Náhlé ticho donutilo Kiti vyhlédnout z pokojíku. Nad krokodýlicí se ušklíbla, tahle příšerka byla relativně neškodná. Opravdu. Stačila jedna rána psychologickým slovníkem přes hlavu a Kognitivní psychologie se odkutálela pryč.

Crrr! To přišla Mell na poslední opakování počítačové gramotnosti.

Ráno se Mell probudila do pěkného blázince. Dole z kuchyně se ozývaly zvuky, jako by se tam navzájem vraždilo stádo slonů. „Pes! Rybičky! Vrahové.“ Blesklo jí hlavou a vyřítila se z pokoje.

„Co to tady zase …“ nestačila doříct.

„Nemyslíš, že bys nám měla něco vysvětlit?“ pronesl konverzačním tónem Shar, zatímco si čistil svoji katanu. Uprostřed pokoje zatím leželo cosi chobotnicového tvaru s množstvím chapadel, co Mell identifikovala jako přízrak multikulturní výchovy.

„Jo tohle. To je moje multikulturní výchova. Zatím strašila jen na zahradě a dovnitř se neodvážila, ale je fajn že jste ji dostali. Tohle už nerozchodí.“ Konstatovala škodolibě. „No co se na mě tak koukáte. S Kiti jsme vám vysvětlovaly, že potřebujeme pomoct se zkouškami.“

Fouňa jako kdyby našel svoji ztracenou rovnováhu, se na Mell zkoumavě zadíval a pronesl. “Hezká noční košilka. Možná bys měla dávat pozor, aby sis ji tu neumazala.“

Mel hodila nejprve zmatený pohled na svoje oblečení a pak si uvědomila, že to opravdu poletuje ve své oblíbené růžové košilce s medvídkem. Vědoma si toho, že by tím mohla ztratit i tu trochu autority, kterou zatím u těch dvou má, rychle se nadechla a začala udílet rozkazy.

„Fouňo, ty jdi vyvenčit Elišku. Ty Share, jdi zakopat tu mrtvolu.“ Ti dva ji kupodivu poslechli bez reptání, jen se pro sebe ušklíbali. Mell se rozhodla oslavit tenhle úspěch ve vzájemné komunikaci hrnkem kafe.

***

O hodinu později Mell začala litovat, že vůbec ty „vrahounský nemehla“ něčím zaúkolovala. Sharres se vrátil do domu s větou, že multikultura odpočívá v pokoji pod růžemi. Mell to málem přivodilo infarkt, protože venku bylo čtvrt metru sněhu a jediný růže, pod které se dalo cokoliv zahrabat, byly ve skleníku. Fouňa se z procházky vrátil celý doškrábaný a dodřený, protože mu na sněhu podjela noha a pes ho protáhl keřem ostružin.

„Sharre, ty jdi okamžitě spravit ten skleník a ty, Fouňo, pojď se mnou do koupelny, vypadáš, jak kdybys spadl do sekačky“

„Ještě na mě řvi.“ fňukal Fouňa a pokoušel se v dlouhovlasé dívce vzbudit lítost. Ta se ovšem zdála být neoblomná, zcela chladnokrevně nalila na jeho zranění jodovou tinkturu a s uspokojením zaznamenala jeho následné ječení.

„Mohla bys nám konečně sdělit, proč jsi nás sem i stou tvojí stejně praštěnou kamarádkou zavolala?“ zeptal se jí po jejich návratu z koupelny konverzačním tónem tarnen. „Jestli to bylo kvůli úpravě skleníku, tak tě bohužel musím upozornit, že je to mimo moji kompetenci.“ Konstatoval sarkasticky a upil ze šálku kávy.

„Sarkasmus ti opravdu nesluší. Hej, není to moje kafe a MÚJ hrnek!“

„Jo asi je, ty máš jen holka štěstí, že sis k sobě nenastěhovala Dalamara. To byste se ráno kvůli kafi povraždili.“

Mell se rozhodla, že se nebude zbytečně rozčilovat a se slovy „Nechovejte se tu jak čuňata a umyjte po sobě nádobí,“ odešla do svého pokoje, kde si zapnula počítač. Multikutura už možná čuchá kytky zespodu u nich ve skleníku, ale tu závěrečnou esej dopsat musí.

Za půl hodiny už soustředěně ťukala do wordu 4500 znaků o svém „setkání s multikulturním šokem.“ Ironicky ji napadlo, že by mohla popsat své setkání s těmi dvěma vrahy. Šok to byl teda určitě. A multikulturní je to taky až moc. Ale že se ti dva tam dole chovají tak potichu. Možná bych je měla jít zkontrolovat, jestli se ještě vzájemně neuškrtili. Mrkla na fenku, která jí bezstarostně pochrupkávala v posteli, podrbala ji za ušima a uklidněna tím, že ať tam dole dělají cokoliv, její čtyřnožec je v bezpečí a bráchovy rybičky se ubrání samy, se zase pustila do práce.

Byla natolik ponořená do práce, že jí chvíli trvalo, než si uvědomila tlumené psí vrčení. Když se podívala na postel, zjistila, že její pes stojí celý zježený v útočné pozici a cení zuby na okno. Když se i Mell podívala tím směrem tak se neubránila vyděšenému vypísknutí „Íííjááá!“ Multikultura, kterou ráno prakticky před její ma očima poslal Sharr na onen svět a poté ji bezpečně doručil „pod kytičky“, se právě plazila do okna. Natahovala chapadla a pokoušela se vyrazit sklo. Naštěstí nedávno celý barák rekonstruovali a nechali vyměnit i plastová tvrzená okna. Multikultura byla naštěstí v zombioidním stavu, takže se jí ještě nepodařilo okno rozlousknout. Ve chvíli, kdy se jednomu chapadlu povedlo nasoukat se do otevřené ventilačky a otevřít zevnitř i zbytek okna, zaslechla Mell na schodech dupot. „Jestli se sem začala dobývat i čeština pro nebohemisty, tak jsme mrtvá,“ pomyslela si a zacouvala k posteli. Ve chvíli, kdy s rosolovitým čvachtnutím dopadla chapadlovka do pokoje a Mell přemýšlela, že udělá čest všem patetickým a afektovaným scénám a znovu zaječí, (kupodivu to pomáhalo v dané chvíli na nervy), cvakly dveře a do pokoje vpadli dva „zachránci“.

Po překonání prvotního šoku, protože tuhle příšeru už přece jednou odrovnali ráno, se naše známá dvojka pustila do práce. Tedy lépe řečeno multikulturu začal likvidovat především Shares, poněvadž Fouňa měl plné ruce práce s Mell. A tohle není myšlenu metaforicky. Ta totiž v prvotním šoku a nadšení ze své záchrany udělala čest všem romantickým klišé a vrhla se mu do náruče. Tarnen zatím systematicky osekával chapadla za vydatné pomoci rozjařené fenky, která to brala jako příjemnou dopolední zábavu. Netrvalo dlouho a multikultura se stáhla. Mel se vyvlékla z Fouňovy náruče a šla zabavit jedno z useknutých chapadel Elišce, která se ho stále pokoušela „statečně“ zakousnout.

„Co takhle mi příště pomoct?“ otočil se Shares na Foebuse, který se tvářil ještě stále trochu připitoměle blaženě z nedávné dívčiné blízkosti. „Na osahávání studentek tě užije, ale abys mi pomohl s prací, to ne. Nechápu jak ses mohl dostat do cechu“

„Já k vrahům nechtěl,“ hájil se Fouňa. „Všude jinde mě vyhodili. A já nikoho neosahával. Pouze jsem ji uklidňoval, aby nepanikařila a nepletla se ti pod nohama.“

Zajímavě rozvíjející dialog ukončilo klapnutí okna, ze kterého dlouhovláska vyhodila chapadlo. Fenka se tvářila naštvaně a pokusila se procpat oknem za svojí novou hračkou. „Vy jste báječní. Já věděla, proč zavolat zrovna vás!“ nadšeně se otočila a než stačili říct popel, objala temného elfa a vlepila mu pusu. Zatímco se Shares tvářil, jako kdyby se nemohl rozhodnout, jestli se pozvrací a nebo dívku zavraždí, Fouňa se tvářil jako Othello křížený s Hamletem. Naštěstí pro něj, než stačil skonat koncem hodným jednoho z oněch slavných dramatických tragédů, se Mell vrhla vzápětí i k němu a celý úkon zopakovala.

„Mell, jsi si jistá že je ti dobře?“ zeptal se tarnen. „Většinou jsi byla ironická a drzá a teď se nám tu vrháš do náruče nemluvně o tom ostatním. Neudělala ta potvora s tebou něco?“

„Díky za projevenou péči, ale musím tě zklamat. Jsem absolutně fit. Jen jsem si řekla, že se budu pro změnu chvíli chovat jako romantická hrdinka. No, ale ty asi nevytahují svým psům z tlamy useknutý chapadla. Řeknu vám, že být romantickou hrdinkou je pěkná nuda.“ Zatímco mluvila, začala si balit počítač. „A zvedejte se! Jde se za Kiti. Víc hlav víc ví a navíc mám strašnou chuť na její čaj.“

Když vešli do chodby, Mell se na ty dva ještě přísně podívala. “Obléknu si kabát a půjdu ještě zkontrolovat kuchyň. Takže jestli jste v ní nechali bordel, tak máte přesně 8 vteřin na její úklid,“ pronesla s úsměvem barakudy. „Kdybych znal tvoje požadavky a potřeby ještě před tím, tak ti sem pošlu tarnenskýho otroka,“ odvětil se svým typicky nečitelným výrazem Shar. „Ten zvládá všechny domácí práce bez odmlouvání, vyslechne všechny tvoje rozmary a blbý nápady a ještě si ho můžeš ochmatávat dle libosti a nebude mu dokonce ani vadit dělit se o postel s tebou a tvým PSEM.“

„Nezáviď,“ vrátila mu útok zrzka. „Tvůj mazlíček má osm nohou a pohladit by si ho nechtěl ani sebevrah. Natož si ho vzít do postele.“ Mezitím připnula Elišce obojek a vykročila i se svými nedobrovolnými společníky do mrazivého dne.

Sotva vyšli z domu, nastaly komplikace, ale na to už si Mell zvykla. Eliška skákala v závějích a motala se všem pod nohama a Fouňa se Sharem byli v poklidné okrajové čtvrti nenápadní asi jako gorila. „Pane Bože, jak s nimi zvládnu cestu tramvají. Jestli mě s nima uvidí sousedi,“ lamentovala. Nakonec alespoň přinutila elfa, aby si stáhnul kapuci do čela a dovolila Foebovi, aby ji vzal za ruku. Přece jen, když vidíte „zamilovaný“ pár, je slušné se diskrétně dívat jinam a neočumovat je, a tak by od sebe mohli odvrátit alespoň část pozornosti. Navenek své počínáni okomentovala tím, že má strach, aby se jí někam nezatoulal, protože na rozdíl od Sharese, který vše sledoval se svým pověstným klidem, on vypadal naším světem fascinovaně a možná, že by si rád prohlédl některá tajemství na vlastní pěst. Ve skutečnost se však Founi chytila, aby to s ní cestou náhodou nešvihlo, protože věděla, že tahle cesta bude ještě zajímavá a celkem se děsila toho, co zase provedou.

„Share, okamžitě nech mého psa na pokoji,“ varovala ho, když mu Eliška podrazila nohy tak šikovně, že sebou pleskl do závěje a teď se z ní hrabal s nebezpečným leskem v očích a chystal se tasit katanu. „Myslím to vážně, jestli ten žabikuch vytáhneš ještě o centimetr, tak tě nechám celou cestu utíkat za tramvají!“ Kupodivu tenhle argument zabral.

Za tři čtvrtě hodiny se konečně přiblížili k domu, kde bydlela Kiti. Cesta to byla opravdu namáhavá. Naštěstí byla většina lidí touhle dobou v práci nebo ve škole a řidiči MHD jsou opravdu zvyklí na ledasjaké pasažéry. Fouňa a Shar už byli naštěstí poučeni, jak se chovat v prostředcích hromadné dopravy z předchozí noci, kdy ale jeli jen nočním rozjezdem (tam bylo k vidění několik ještě podivnějších individuí, než byli oni dva). Fouňa se při cvakání lístku vyvaroval nadšeného výrazu malého dítěte a Shares kupodivu nikoho nechtěl zamordovat. Dokonce ani poloslepou důchodkyni, která ho, po vzoru všech otrlých a ostřílených důchodců, značně zákeřným úderem berlí vyhodila ze sedadla. Shares se stal ale takovým lidumilem ne pro Mellisiny výhrůžky, ale spíš pro to, že se ještě nevzpamatoval z následného „blízkého setkání“ své hlavy s tyčkou na držení. Pro tenhle argument rozhodně svědčil jeho mírně mimoňský výraz. Mell pro jistotu v jedné ruce pevněji sevřela vodítko, druhou si k sobě pevněji přitáhla Fouňu a provedla výstupní manévr. Když v zápětí ze dveří vypadl ještě trochu otřesený elf, měla Mell chuť si zatleskat. „Příště to beru pěšky,“ zchladil její nadšení Sharr.

„To klidně můžeš, aspoň ušetřím za jízdenku. A nevrč na mě. Nemůžu za to, že obchoďáky mají výprodeje a rojí se tu důchodci. A necourej se, ať se mi tu neztratíš.“

***

K domu, kde žije Kiti, došli kupodivu bez komplikací. Nedošlo k žádné rvačce mezi Fouňou a Sharem a ani mezi elfem a jejím psem. Dokonce ani nikoho nepotkali. Když zazvonila na zvonek Kitina bytu, očekávala, že se ozve zuřivý štěkot Kitina psa, ale pak si uvědomila, že je i s jejími rodiči na chalupě. Když ale vešli do útrob bytu a ona odepjala vodítko, tak se Eilška vrhla s vrčením na černý stín, který se mihl předsíní, a oba zmizeli v kuchyni. Mell v první chvíli napadlo, že je možná napadla „starší česká literatura“, ale na tu chodí jen Kiti. Pak ale zaslechla z kuchyně vrčení a vzteklé kočičí mňoukání, doprovázené občasným žuchnutím, jak rozdivočelá dvojka něco v zápalu boje srazila na zem. Mell okamžitě vystartovala do kuchyně, odhodlána minimalizovat škody na životech i majetku. V kuchyni zjistila, že už ji někdo předběhl. Dalamar zrovna vrhal ohnivé koule po bojující dvojici. Mell s všimla, na koho míří, v hlavě ji bleskla myšlenka „Dal je kočkomilec“ a tak mu ihned vrazila ráznou facku. Ohnivá koule, kterou v té chvíli vrhl, minula svůj cíl a rozprskla vázu, která se omylem ocitla na konci balistické křivky. „Opovaž se ublížit mému psu!“ zavrčela na něj. Do vzniklé situace se naštěstí zamíchali i ostatní a tak se situace nestačila moc vyhrotit.

***

Když se situace urovnala rozdělením pokoje na psí a kočičí část, začalo opravdické opakování. Vzduch pomalu houstl pod dívčími návaly beznaděje, občas čerstvěl od povzbuzování, především od Dalamara, a celkově probíhal v poklidu.

Nikoho nezaujalo cupitání malých nožek ohlašujících skřítčí ofenzívu. Zvukové formáty .ogg, .mp3 a .wav, poučeny z neuspěchu svých grafický soukmenovců a podpořeny videoformáty .mp4, .avi a .rm, zahájily útok na pomocníky z cizího světa. Následující salva vysokých, kvílivých zvuků přivodila spolehlivě elfí části osazenstva paralyzování. Ale také tím vzbudili do té doby spokojeně spícího psa.

Fouňa asi poprvé v životě narazil na nepřítele neskutečně neschopného. Ve spolupráci s fenkou skřítky parádně sejmul.

Kognitivní psychologie vycítila Mell. Rusovlásku už několikrát potrápila a s chutí se chystala se na další kolo. Jenže krokodýlice na zadních měl opravdu smůlu. Sharr byl po skřítčím útoku vytočený. Opravdu vražedně. Než stihla vykviknout, vrtačka byla rozseknutá na dva kusy. Následnou honičku v koupelně přežila jen útěkem do sousedního bytu, protože dívky zabránily temnému elfovi ji tam následovat.

„Super. Konečně jsem se jí zbavila,“ zavýskla Mell a hned dala svému zachránci pusu.

Zbytek dne se nic nedělo. Dokonce i Informační věda nezkoušela nabroušené ochránce. On mág čekající na každý váš pohyb ubere chuť na lumpárny.

* * *

Večer po studijním odpoledni u Kiti se Mell uvelebila ve vaně. Voda byla správně teplá, doplněná hromadou růžové relaxační soli. Na okamžik vypnula a pokoušela se nemyslet na zkouškové, na ty dva poděsy, kteří jí teď straší v kuchyni a na absenci milostného života. Kupodivu se jí to dařilo. Teda, dařilo se jí to jen do chvíle, kdy Shares začal bušit na dveře. „Jestli máš v plánu se utopit, tak to laskavě spáchej až po té, co nás pošleš domů. Anebo nám alespoň dej večeři. Máme hlad.“ Tohle vyrušení z příjemné relaxační seance, způsobilo Mell nepříjemný šok. Urazila se a beze slova naštvaně ponořila hlavu pod vodu. Tohle rozhodně poslouchat nehodlá. Bohužel jí došel dech a musela se zase vynořit. Zato za dveřmi jejím narušitelů dech rozhodně nedocházel. Bušení ani křik neustávalo, naopak se stupňovalo.

„Jestli ji tam něco nepřepadlo… Anebo jestli se neutopila!“ strachoval se Fouňa.

„Co takhle ty dveře vyrazit,“ navrhl konstruktivně-destruktivní řešení Shar.

„Neblbni! Vždyť je ve vaně. Nahá!!!“

„Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit,“ oponoval mu Shar s nevinným svatouškovským výrazem.

„Jestli máte hlad, ohřejte si párky,“ zavrčela na ně Mell, která v té chvíli otevřela dveře. „A jestli cokoliv rozbijete nebo poškodíte, tak si mě nepřejte.“ Pokus o udržení vážnosti a alespoň iluze autority by možná dopadl líp, nebýt u toho zabalená v županu a s mokrými vlasy.

Když pak v kuchyni dávala párky na sporák, oba společníci ji pozorovali. Elf se svým typickým ironickým úšklebkem a Fouňa, což bylo snad ještě horší, na ni civěl zbožňující pohledem. Ale možná je jenom hladový a sleduje jenom ty párky, uklidňovala se dívka v duchu. Když ji jeho pohled neopustil, ani když už byla na opačném konci kuchyně než jejich večeře, měla v tom jasno. „No pomoc,“ pomyslela si. „Tohle bude ještě hodně zajímavé. Hlavně že jsem říkala Kiti, že jestli začnou její elfové sexuálně harašit, tak ať zavolá, že jí pomůžu. Ale kdo pomůže mě?“

„Tohle se dá jíst?“ se značným despektem zabodnul Fouňa vidličku do svého párku.

„Máš s tím nějaký problém? Jestli sis nevšiml, tohle je normální domácnost a ne interhotel,“ oponuje mu rusovláska. „Slyšíš snad Shara, že by si stěžoval? Ne, tak mlč a dlabej.“

„Nechci ti brát iluze, ale u nás v podzemí se jí kde co. Občas dokonce narazíš i na něco, co by chtělo zblajznou i tebe. Ale dovedl bych si představit a ulovit lepší večeři než tohleto.“

Mell se už už nadechovala a v duchu si připravovala triádu na téma „Blbý šovinisti a zabednění chlapi,“ když se vynořilo několik příšerek z počítačové gramotnosti a během chvilky proměnily prostřený stůl v absolutní chaos.

„Já se na to… Mrchy malý,“ nechala Mell svoje nervy rupnout a nadávala. Na konec se rozbrečela.

„Ehm, Mell to bude dobrý. Zítra se těch potvor zbavíš,“ uklidňoval dívku Fouňa.

„Nezbavím, já tu zkoušku určitě zvorám,“ chytala hysterický záchvat.

„Nebreč a jdi si radši ještě přečíst učivo. A neboj, zítra tam jsme s tebou,“ pragmaticky prohodil elf. Nakonec Mell odešla do svého pokoje a nechala je, aby uklidili kuchyň. Za čtvrt hodiny ve svém pokoji, když logicky zanalyzovala celou situaci, došla k závěru, že se musela zbláznit. Vždyť jak jinak by si mohla vysvětlit, že právě dovolila těm dvěma, aby s ní šli na její fakultu. Nakonec usínala s myšlenou, že zítřek bude ještě veselý.

***

 

Ráno před zkouškou probíhalo v klidu a míru. Objevil se sice jeden skřítek, ale .doc nebyl nikdy ukázkou inteligence a kočce posloužil jako hračka.

„Já to zvládnu sama. Nepotřebuju se bát, že se pokusíte sejmout profesora. Zůstanete doma,“ prohlásila Kiti.

„Podívej, brzo se stmívá a noční město nikde na světě není bezpečné místo pro osamělou dívku. Nikomu nic neudělám. Tohle je dovolená a tudíž nevraždím,“ odporoval jí Mortifer.

„Ke škole žádným parkem nejdu a test píšeme dopoledne za plného světla,“ zaprotestovala.

„Nemyslel lidi, ale ty tvoje příšerky. A já bych se tam rád podíval i z profesních důvodů. Třeba máte nějaké zajímavé řešení učeben,“ podpořil ho Dalamar.

„Dobře, můžete se mnou jít. Stejně vás tu nedokážu udržet,“ rezignovala nakonec.

Kiti přicházela ke škole s dost smíšenými pocity. K obvyklé nervozitě z testu se přidala obava, co řekne vrátný na její elfí doprovod. Vrátný ale jen kývl hlavou na pozdrav a dál si četl noviny. Na filozofické fakultě už viděl horší zjevy.

Před učebnou už postával hlouček čekajících studentů a dívka do něj vklouzla jako do vody. Uklidňovala vyšilující spolužačky a ujasňovala si poslední pojmy.

* * *

Mell vstávala v den zkoušky v předstihu, protože nervozitou nemohla dospat. Měla proto dost času věnovat se svému zvnějšku. Když na dveře jejího pokoje zaklepal Fouňa, který jí chtěl udělat radost a přinést jí snídani do postele (nebudeme za tím hledat nic jiného), tak uvítalo zoufalé fňukání, že nemá co na sebe a na hlavě nu přistála bordó halenka. „Nedáš si snídani? Nevěděl jsem, co přesně máš nejradši, tak je tam od všeho něco,“ nenechal se vyvést z rovnováhy.

„Ne, asi bud zvracet. A nezacláněj, nemůžu najít svou oblíbenou halenku.“ Fouňa poznal vražedné ovzduší v pokoji a tak se rozhodl pro strategický ústup. „Ehm, tak dobře. Jak si přeješ. Počkáme na tebe se Sharesem dole. Ale prosím tě, pohni si. On si dole brousí ty svoje katany a já mám strach, aby si je nechtěl otestovat třeba na mě.“ Sebral podnos se snídaní, ale předtím si ještě vzpomněl na kus oděvu, co mu při příchodu přistál na hlavě. „A k té halence, co hledáš? Není to náhodou tahle?“ Mell nadšeně zavýskla a vyškubla mu bordó kreaci z rukou. „Hurá, a teď vyfič, chci se v klidu převíct,“ zabouchla za ním dveře a ještě pro jistotu zavolala: „A ať se Shar opováží testovat si katany na nábytku!“

 

***

Když konečně vyšli z domu, začala Mell panikařit a blednout ještě víc, než doposud. Dokonce ji ani nebavilo nadávání Sharesovi. Tak všichni tři mlčky splynuli s ranním davem v tramvaji. Shar si ještě pamatoval na svůj poslední incident s bojovou důchodkyní a tak se soustředil výhradně na přežití. Fouňa, na kterého tímto připadl dohled nad Mell, využíval toho že mu dívka nenadává a vinul se k ní v ranní tlačenici. Naštěstí byla Mell ještě tolik při smyslech, že se jí podařilo vypadnout z tramvaje na správné zastávce. Tím ale veškerá její aktivita končila a zůstala bez hnutí stát na zastávce. „Sakra, je totálně mimo,“ rozčiloval se tarnen. „Mohla nám aspoň říct, kde se ta její škola vyskytuje.“ Nakonec se elf rozhodl sledovat proud mladých lidí a Mell i Fouňu táhl rozhodně za sebou. Kupodivu nakonec šťastně došli až na akademickou půdu „Fouňo, koukej mi radši pomoci a přestaň ji ochmatávat,“ dovlekl nakonec dívku k nejbližší skupince studentů. Zrovna přemýšlel koho se zeptat na cestu k příslušné učebně, když v hloučku zahlédl Kiti a tak domanévroval všechny tři k ní. „Konečně někdo normální,“ zaradoval se elf. „Nevím, co s ní je. Takhle divně se chová, co jsme vystoupili z tramvaje,“ zatřepal s dívkou Kiti před očima.

„Přestaň s ní třepat, není to žádný koktejl,“ udávala Kiti rozkazy. „Dalamare, přestaň očumovat studentky a podej mi pár svých čokoládových bonbonů.“

Po té, co se Mell „nadopovala“ čokoládou, dostala se do jakž takž normálního stavu. Ještě stačila připomenout svým ochráncům, že na ni mají čekat před učebnou a že dovnitř s ní nemůžou a pak jen následovala profesora a ostatní svoje „spolutrpitele“ do jámy lvové. Ještě než se za nimi zavřely dveře, stihla si všimnou, že ty čtyři oslovila skupinka japanistek. „Nejste náhodou temní elfové?“ „To je kawaííí!“ S myšlenkou, že buď budou její vrahové blahem bez sebe nad vší tou dívčí pozorností, nebo to skončí neobjednanou, a tudíž i nezaplacenou vraždou, se pustila do překonávání úskalí testu.

 

Kiti s úlevou vypadla z učebny. K údivu svého doprovodu si začala znova pročítat poznámky a pomalu blednout.

„Tohle není možný. Já to musela zvrtat. Určitě tam bude někdo se sto body a já těch sedmdesát nedám,“ panikařila.

„No, v téhle škole není magické zabezpečení výsledků. Něco bych s tím mohl udělat,“ nabídl se Dalamar.

Studentka přestala vyšilovat a zadívala se na mága takovým pohledem až couvl. „Nehledě na to, že by to bylo absolutně nemorální, je tam dost milých spolužaček a těm jejich výsledky nechci ničit. Podvádění považuji za neskonale podlé.“

„Určitě jsi to napsala na sto bodů ty. Když dokážeš udělat vyvolávací kouzlo, nějaký test tě určitě nepoloží,“ povzbuzoval ji Mortifer.

„Kdybych byla opravdu studijní typ, tak přivolám Lexe a umím to pak i po zpátku,“ zakňourala při pohledu na typy softwaru.

Dalamar se nadechoval k nějakému opravdu hloupému poddotazu, ale temný půlelf vytasil vlastní řešení, takže dívka za chvíli chrupkala Dalamarovu oříškovou čokoládu a tála v jeho chápavém obětí.

***

Po dopsání testu se Mell vyklopýtala z učebny. Kiti svůj test už dopsala jako jedna z prvních a teď byla ve svém obvyklém potestovém stresu. Mell ji chtěla jít uklidnit, ale při sypání věcí do tašky si všimla absence své oblíbené propisovačky. Vzhledem k tomu, že s ní psala test, bylo jí jasné, kde ji hledat. Ujistila se, že o Kiti se postarají její ochránci, na ty své dva jen zavolala něco neurčitého a vběhla zpět do učebny. Musela si pohnout, aby jí učitel nezamkl učebnu. Skokem plavmo se vrhala pod sedačky v místě, kde předtím seděla. Samozřejmě se při tom praštila do hlavy. „Copak tam hledáte, slečno?“ozvalo se pobaveně od učitelského stolu. Mell došlo, že jak spěchala, tak přehlédla stále přítomného profesora. Okamžitě ji zachvátila panika, která se dostavovala vždy, když mluvila s vyšší šarží. „Ehm… No, víte…“ blábolila poněkud nesouvisle. Pak zahlédla svoji tužku a tak se opět vrhla pod sedačku. „Mell, měla by ses vrátit,“ zamíchali se do situace Fouňa se Sharem. „Kiti možná potřebuje útěchu od někoho vhodnějšího, než od toho mágskýho svůdníka. A co tu vůbec děláš? Měli jsme strach, že tě dostala kognitivní psychologie.“

Mell urychleně sbalila propisku a zahájila taktický ústup. Profesor si totiž příchozí dvojici začal prohlížet zkoumavým pohledem. Fouňa by se možná mohla celkem bez problémů vydávat za jejího přítele, ale Shar byl poněkud výraznější typ. Jejich profesor rozhodně nepatřil mezi senilní staříky, ale byl to poměrně mladý a inteligentní člověk. Chtěl se na něco zeptat, když Mell oba návštěvníky odvlekla z místnosti.

***

 

Jen co se vrátila Mell, Kiti se přemístila o půl metru dál s naprosto vyrovnaným výrazem a rychle se loučila s tím, že si musí opakovat české básníky dvacátého století.

Odpoledne s českými básníky se neskonale táhlo. Jména, sbírky, směry a interpretace zaznívající z dívčího pokoje připadaly ochráncům jako zapuzování pěkně silného démona, ale žádná nekalá činnost se nekonala.

Někdy před půlnocí vyrazila studentka ulovit svačinu a tak založila učebnici poznámkami, což probralo do té doby neškodného S. K. Neumana. Básníkův duch se zarazil a po kontaktu s /Kdo pije po tmě víno/ vyrazil si to s autorem ručně vyříkat. Majestátnost ticha Jana Skácela všechnu kritiku odrazila a /Smuténka/ mimochodem zalila S. K. Neumanna dávkou slz. Pomoc od dalších brněnských autorů přitlačila protivníka ke zdi. Protiútok byl děsivý – schéma socialistického realismu s jejich vybledlými autory. Tahle tichá bitka by nejspíš nikomu neublížila, kdyby vracející se Kiti nedostala zásah od střely schématických postav.

„Kní,“ vyjekla nešťastně, protože s literaturou nikdy tolik nebojovala.

Během chvíle měli literáti pořádné potíže. Z jedné strany se blížil zabiják s tesáky a druhou stranu okupoval mág ochraňující dívku pomocí ohnivé koule.

„Já to vyřídím,“ ucedil Mortifer.

Dalamar přikývl a opatrně odvedl Kiti do kuchyně. Nalíval jí čaj, vyptával se na učební látku a celkově se choval nezvykle krotce, takže si mu opravdu vylívala srdce.

„Jsi úžasně zodpovědná a takoví studenti jsou skvělý, ale trochu zmatkaři před předvedením svých znalostí. Vidím, že toho víš opravdu hodně,“ chválil ji elf.

Za chvíli zapomněla na strasti učení a jen se kochala. Následující zpráva o zkrocení básníku ji vtrhla do stavu naprosté euforie. Nakonec usínala za odříkávání sbírek a směrů.

* * *

Ranní zkouška měla pár překvapení, o která se postaral sám zkoušející. Zejména jeho údiv nad zakončením předmětu zarazil. Výsledné vydřené E bylo úžasné vzhledem k podmínkám.

V rámci bezpečnosti profesora se Kiti omezila jen na radostné konstatování získání zeleného políčka u předmětu a dál nic nerozváděla.

„Jsme tu už pár dní a neviděli jsme vůbec nic z města. Co oslavit úspěšnou zkoušku někde v centru?“ začal nenápadně Dalamar.

„Jako milovnice čajů máš určitě oblíbenou čajovnu. Jistě by se tam daly načerpat síly k dalšímu učení,“ dodal hned Mortifer.

Dalamar na něj vrhl dost zkoumavý pohled, možná lehce nesouhlasný, ale mlčel.

Dívka si své ochránce prohlížela dost nedůvěřivě. Taková míra spolupráce byla zarážející, protože první dva dny se dost přeli. Bude si muset dávat dobrý pozor, aby se nebratříčkovali až moc.

„Nikam se nejde. Odpoledne se dořeší kognitivní psychologie, přičemž na mě počkáte v knihovně. A jelikož zatím zvládám z informační vědy tu lehčí půlku, tak slavení přijde na řadu až za dlouho,“ odporovala Kiti.

„Zůstaneme s tebou. Ta věc je příliš nebezpečná,“ nesouhlasil temný půlelf.

„To je, ale hlavně pro vás dva. Mě na ni stačí skripta,“ usadila ho.

Minimalistická knihovna působila na pomocníky antimagickým dojmem. Jasná, přehledná budova se ničím nepodbízela a přesto skýtala příjemné studentské útočiště, čímž si Dalamara získala, protože mohl pozorovat dovzdělávající se studentky.

* * *

Když zjistila, že Kiti už šla domů, rozhodla se to zabalit taky a všichni tři se vydali na další šalinovou odysseu. Doma se rozhodla definitivně skoncovat s multikulturní výchovou. Na rozdíl od Kiti, ona si Dějiny České literatury letos nezapsala. Otevřela si prohlížeč, aby si mohla vygenerovat citace, když multikultura zákeřně zaútočila. Mell se rychle i se svým noťasem přemístila do rohu pokoje, aby mezi ní a příšerou bylo co nejvíce překážek a pak si hlasitým zaječením zavolala pomoc. Když Fouňa se Sharem přiběhli, celkem je překvapilo, jak Mell sedí v koutě a cvaká něco do klávesnice, zatímco se po ní sápe příšerka. Radši nad tím ale moc nepřemýšleli a věnovali se svojí práci. „Miluju tyhle přesilovky tři na jednoho,“ ironicky prohlásil Shar.

„Co tím myslíš?“ zeptal se ho Fouňa, ale pak si i on všiml fenky, jak se nadšeně vrhá příšeře po nohách.

„Dávejte pozor!“ okřikla je Mell, když se přiblížili moc blízko. „Potřebuju dodělat citace a poslat to, takže ji zabavte ještě tak pět minut.“

Klik, klik. Odesláno. V tu chvíli multikultura smutně svěsila chapadla a šla se zahrabat. Mell by z toho měla vetší radost, kdyby ale neviděla kognitivního krokodýla, jak si v rohu leští vrtačku. „Ach jo. Tak zítra přijdeš taky na řadu, potvoro,“ utěšovala se Mell.

* * *

Druhý den ráno naznala Mell, že je potřeba jít nakoupit. Ti dva toho snědli skoro jako fotbalový tým. Nakonec s sebou do obchodu vytáhla Foebuse a Shara zatím poslala vyvenčit psa. Temný elf se bránil tím, že oni nejsou žádní domácí otroci, ale když mu Mell pohrozila, že ho nechá navždy trčet ve svém světě a navíc ho zavře do šaliny plné důchodců, tak byl ochoten spolupracovat.

„To je hrůza. Copak jsem nějaký osel, abych tahal takhle těžký břemena,“ skuhral Fouňa, když se vraceli s několika taškami nacpanými potravinami.

„Pořád s nestěžuj. Jíst potom chceš,“ uklidňovala ho dívka. Vzápětí udělala prudkou otočku vzad a plechovkou s broskvemi hodila po kognitivní psychologii plížící se zákeřně vzadu. Ta zakňučela a s hrozbami „počkej u zkoušky“ se odplížila do kanálu.

Doma Shar s jejím psem spolu vyšli celkem dobře. Mell si ještě zopakovala látku a byla víc jak nervózní, protože jednou už v tomhle kolokviu neuspěla. Nakonec všichni tři vyrazili k fakultě.

* * *

Hlouček před učebnou čítal do třiceti spolužáků a jelikož se do jámy lvové vcházelo po osmi lidech, brzo se hlouček rozdělil do skupinek vzájemně se doplňujících poznatků.

Za rohem tůrovala nedočkavá kognitivní psychologie vrtačku nachytanou na opakující studenty. Chudák malá. Všichni to dali. To krokodýlice nesnesla, tudíž ukončila svou pouť spláchnutím se do WC.

* * *

Zbytek dne proběhl pro Mell ve znamení příprav na informační vědu. Byl by to možná celkem klidný den, kdyby ze všech možných i nemožných úkrytů zákeřně neútočily otázky typu „Co je to endocept? Teorie entropie, mint body problém?“ a spousta jiných. Mell to řešila tím, že jednotlivé hlavy této padesátihlavé saně tloukla skripty. Fouňa s temným elfem to řešili permanentní bojovou pohotovostí.

Další zajímavá věc, která narušila šeď normálního učebního dne byl fakt, že Fouňa se dobrovolně nabídl, že připraví jídlo. Se slovy „Chodil jsem i do cechu kuchařů,“ se pustil do práce. No, možná to tak úplně dobrovolně nebylo. Potřeboval si nějak napravit reputaci po tom, co Mell provedla křížový výslech na téma „Kdo mi ukradl všechnu čokoládu?“ a jako viník byla jednoznačně shledán on. Eliška byla z pátrání vyřazena díky faktu, že čokoláda byla umístěna mimo její dosah a Shares se jednoznačně obhájil tím, že on kdyby měl hlad, tak si přece něco uloví. Jediné, co mohl na svoji obhajobu říct Fouňa, bylo to, že za to nemůže, ale že oříšková je jeho nejoblíbenější.

Jídlo bylo kupodivu dobré a Fouňa se dokonce v zájmu co nejrychlejšího udobření nabídl, že umyje nádobí. V průběhu dne se útoky stále stupňovaly. Poté, co málem neodvrátila útok hlavy, která na ni zaútočila s Patočkovým pojetím informace, projevila Mell obavy o to, jak bude probíhat noc. Infověda byla na řadě už následující den a nevyspalá by asi moc dobrý výkon nepodala.

„Mám geniální nápad,“ rozzářil se Foebus. „Ty budeš spát a my tě budeme hlídat.“ I přes Melliny počáteční protesty si to nenechali vymluvit a večer se chystali na spaní v následujícím složení. Všichni měli spát v ložnici jejích rodičů, protože oba vrahové tvrdili, že je tam strategičtěji postavená skříň, ze které se očekává útok. První půlku noci měl držet stráž Shar a tu druhou Fouňa. Nejvíce se nemohli shodnout na tom, jestli bude spát Mell v posteli sama, nebo jestli „z bezpečnostních důvodů“ bude spát v posteli s ní vždycky ten, co nebude mít stráž. „Ani omylem. Odmítám spát v posteli s kýmkoliv z vás dvou,“ bránila se Mel. V tomhle bodě byli ale její strážci až protivně jednotní. Mell podezírala Shara, že to má být pomsta za to, jak ho nechala spát v jedné posteli s Fouňou.

Nakonec večer navlečená do babičkovského flanelového pyžama, s plyšovým medvídkem v ruce a psem po svém boku vstoupila do pokoje. Ti dva uvnitř, se právě pokoušeli zbavit se otázky „Definice informačního systému.“ Když Mell viděla, že prvky nižšího a vyššího řádu v systému mají jednoznačně navrch, jen otráveně zamumlala správnou definici a hlava se otráveně stáhla. „Jestli mě takhle budete chránit i v noci, tak to abych si už rovnou zapsala opakování zkoušky.“ Ti dva na ni zůstali jen překvapeně hledět. „Kde je tvoje medvídková košilka?“ zeptal se poněkud zklamaně Fouňa.

„Je to skutečně medvídek, co držíš v ruce?“ zase pro změnu pobaveně prohodil Shar. Mell je oba praštila plyšákem a hupsla na postel. Začala přerovnávat polštáře do podoby bariéry. „Tak tohle je moje půlka postele, dělicí čára jsou polštáře a pes. Nebudu vám říkat, co se stane, když překročíte třeba jen o centimetr. Dobrou noc,“ zalezla si pod peřinu s výrazem „kdo se přiblíží nebo mě vzbudí, bude zakousnut“ a přitulila se ke svému plyšákovi.

Noc proběhla nad očekávání klidně. Oba strážci se naučili, že nejspolehlivější způsob, jak se zbavit dotěrné otázky, je praštit ji skripty. Fouňa se k Mell v noci nemohl ani přiblížit, protože její pes pokaždé když se přiblížil, vztekle zavrčel. Shar po zběžném pohledu na fenku, která se při nočním střídání stráží rozvalila na polštář, který měl být jeho, a hodila na něj pohled „zkus mě odsunout a budeš toho litovat“ rozhodl, že bude radši spát na zemi. „Přece jen jsem už trochu starý na to, abych sdílel postel s praštěnou postpuberťačkou, jejím plyšákem a nevychovaným psem,“ říkal si, když si stlal na zemi.

Mell ráno vzbudily zvuky ostré debaty. „Udělej jí k snídani, co chceš, ale mě z toho vynech,“ rozčiloval se Shar. „Stačí, že jsem musel spát na zemi. Pokud vím, když si jí nesl snídani posledně, tak po tobě hodila halenku.“

„Buďte ticho, chci spát,“ rozmrzele na ně houkla Mell. „Kolik je vůbec hodin? Tolik? To nemá cenu ani jít si zase lehnout.“ Vyhrabala se z postele a se slovy „Jdu obsadit koupelnu,“ odešla středem.

Když se všichni vystřídali v koupelně, sešli se u snídaně. Mell si dala jen kafe a jogurt, ale oba její společníci se cpali topinkami se vším možným. Když procházela kolem sedícího elfa, udělala Mell rázný půlobrat a zajela mu rukou do vlasů. „Co to děláš? Teď abych se šel znovu česat,“ rozčiloval se Shar. „Zabil jsem už kvůli menším prohřeškům.“

„Tak, jsi odhalen. Kradeš mi gel na vlasy,“ vítězoslavně se zatvářila. „Vy jste fakt dobrá dvojka. Jeden mi chodí na čokoládu a druhý mi bere tužidlo.“

„No co, víš jak je těžký udržet si tu správnou image? Když jdeš někoho oddělat s vlasy jak roští, tak tě neberou patřičně vážně. Měl bys to taky zkusit, Foebusi, jestli to chceš v cechu někam dotáhnout. A beztak Mell, ty ten gel skoro nepoužíváš.“ Fouňovy námitky že to v cechu nikam dotáhnou nechce, že chce jen přežít, se ztratili v Mellině naštvané triádě. „Co tím naznačuješ? To jako že jsem rozcuchaná?“ Její litanii umlčel až hrnek horké kávy. Vzápětí sbalila Elišku a šli se venčit.

***

Informační věda proběhla téměř poklidně. Cestou se její společníci chovali v šalině skoro jako ostřílení cestovatelé. Na fakultě na ně vrátný ani nemrkl, zato ve vestibulu na ně spiklenecky mrkla skupinka japanistek. Test Mell napsala, ani nevěděla jak. Její poděkování patřilo hlavně spolužákům, kteří zadání otázek nechali potulovat volně ke stažení a pak taky lenosti profesora vymýšlet se s novým zadáním. Když se vrátili domů a začala se okamžitě přít s těmi dvěma. S hrůzou si uvědomila, že se z toho stává stereotyp.

***

Odpoledne po zkoušce se Kiti nechala konečně zatáhnout do čajky. Dalamar tuhle Mortiferovu snahu moc nechápal, ale zářící dívčí oči ho ujišťovaly, že je to opravdu dobrý nápad. Opravdu. Při doporučování čajů nebylo místo na pozkouškové vyšilování a kouřový Lapsang souchong mu opravdu sedl.

„Co jsi byla na záchodě, tak jsem se mrkl do budoucnosti a tu vědu jsi opravdu dala, trochu těsný body, ale máš to,“ ujistil ji mág.

„Obdivuju tě, mít takový zkoušky, tak jsem zpátky v podzemí,“ doplnil ho Mortifer.

Kiti popíjející třetí nálev, to divné nepřišlo a tak se dál vznášela na obláčku díky elfí pozornosti. Po dalším čaji už uhýbala očima a chichotala se.

Cesta domů chladnou nocí ji trochu uklidnila. Konečně zaklapla dveře od bytu a ztuhla, protože oba pomocníci zapadli do obýváku. Rázem jí došlo to kamarádíčkování. Fňukla a chystala si léčit nervy na chatu.

„Neplač. Bylo tam určitě padesát osm bodů. A teď prosím nemysli na učení a uvolni se,“ ohromil jí temný půl elf.

Z druhé strany ji objal Dalamar. Pak využil její zmatenosti k polibku málem až do krku.

Jaká rozlučka se děla na roztažené pohovce v obýváku, snad netřeba rozvádět.

***

„Takže už máš zkoušky hotový,“ pronesl večer Shar. „Pošleš nás konečně domů?“

„Jo, hned zítra. Ještě než přijedou rodiče. Ale bude se mi stýskat. Jsem si na vás nějak zvykla,“ zahuhlala trochu dojatě Mell.

„Mám geniální nápad!“ prohlásil s potutelným úsměvem Fouňa.

„Nechápu, jak jsem se nechala k tomuhle přemluvit,“ nevěřícně hořekovala pozdě večer. Byla napasovaná uprostřed postele mezi Foebusem a temným elfem. Oblečená byla do svého flanelového pyžama a u sebe měla nezbytného plyšáka.

„Že by pro to, protože jsi sentimentální trubka?“ cynicky prohodí Shar. Mell jen napadlo, jak s tím debilním nápadem mohl souhlasit on, když je takovej drsňák. No, ale je to jejich poslední noc, a tak by ji přece jen mohli strávit dohromady.

Eliška se natáhla mezi ni a Fouňu, mezi sebe a Shara strčila svého plyšáka. Temný elf Značně nepřátelsky koukal a plyšový čumáček kousek od sebe. Musel si neustále opakovat, že on přece děti nevraždí.

Před spaním ještě Mell rozvinula absurdní debatu o ničem a o všem. Dusila se smíchy, když Shar vysvětloval svůj postoj vůči dětem. „A proto bych tě nikdy nezabil. Chováš se jak malá a občas tak taky vypadáš,“ ukončil svůj monolog elf.

„A proč si mi teda pořád vyhrožoval?“ ptala se na oko uraženě.

„Protože nezabít nevylučuje možnost provést něco hodně ošklivého,“ škodolibě opáčil Shar.

„Já na ten váš cech asi fakt nemám buňky,“ vmísil se do debaty Fouňa.

„To je pravda. Jsi ten nejroztomilejší vrah, jakého jsem kdy viděla,“ uzavřela celou debatu Mell. „A teď jdeme všichni spát.“ Líbla ještě Fouňu na dobrou noc a uvrtala se do polštáře. Fouňa ještě chtěl říct, ale elf ho rázně umlčel s tím, že bude potichu, jinak je rozsadí. Nebo spíš změní spací pořádek.

Ráno byl v pokoji k vidění neobvyklý obrázek. Pes se rozkošnicky opíral o Foebuse, zato Mell se ze spánku tulila k temnému elfovi. Ten se probudil a bylo na něm vidět, že zvažuje svoje rozhodnutí neubližovat dětem. Obzvlášť mu vadil ten plyšák, jehož chlupy měl až v nose. Když se probudil Fouňa a viděl tenhle obrázek, málem se o něj pokusil infarkt. Nakonec se vlivem houstnoucí atmosféry v místnosti probrala i dívka. Mile se na všechny usmála a využila jejich dočasné strnulosti, aby si mohla jako první obsadit koupelnu.

Po raním kávovém rituálu přišel čas na úklid. Oba dva byli zapřaženi do různého smejčení a drhnutí, které Mell úspěšně dirigovala. Než se všichni nadáli, byl čas odchodu. Její rodiče se měli už brzo vrátit a tak se vydali na kopec, kde dobrodružství začalo.

Když přišla i Kiti, obě dívky věděly, že to už nemohou odkládat. Dalamar pronesl poznámku o úrovni zdejšího školství, aby rozptýlil stísněnou náladu. Obě dívky ještě objali a pusinkovaly všechny čtyři návštěvníky, Mell navíc ještě Fouňovi šeptla něco o tom, že by jim to stejně neklapalo, že jsou každý odjinud. Shar ironicky prohlásil, že jim pošle pohled.

Pak dívky vytáhly obsah svých kabelek. Shannon a katalogizace sem ty čtyři dostali. Míra entropie neboli neuspořádanost je zase dostane zpátky. A kde jinde najít větší chaos než v dámské kabelce? Navíc, když ho ještě podpořili na proužky nastříhanýma otázkami na zkoušku. Pak zamumlaly tajemné zaklínadlo a proužky hodily po větru. Proužky zavířily v magickém tanci nad hlavami všech zúčastněných a pak tam bylo zase o čtyři postavy méně. „Myslíš, že se nám to všechno jen nezdálo?“ zeptala se Mell. „Určitě nezdálo“ uklidnila ji kamarádka.

„A nezapomenou na nás?“

„Určitě ne,“ dál ji utěšovala Kiti. Pak se začaly obě pomalu courat ke svým domovům. A kdyby nějaký pozorovatel nahlédl do jejich domovů, viděl by o několik chvil později jen dvě rodiny vracející se ze zimního výletu a dvě dívky jako vzor spořádanosti, které je nadšeně vítají. Ani stopa po magii. Život šel dál.

***

Zatím kdesi ve Světě bez jména…

„Vstávej Foebusi, přijdeme pozdě.“

„Hele, Morťáku, nebudeš věřit, co se mi zdálo. Byly tam dvě holky a ty potřebovaly pomoct a já jsem pak byl s jednou v posteli. Jenže tam byl zároveň i ten parchant Shares…“

„To nebyl sen,“ odpověděl mu temný půlelf. „Ale teda že jsi dostal Mell do postele ses nezmínil. A dokonce i se Sharem. Já ti zase můžu povyprávět o Kiti…“

A život šel dál.

 

Primary Sidebar