Skip to content

Orf the Gray: Elfí dvůr

Orf the Gray: Elfí dvůr published on

Když jsem se konečně se Sharessem dostal ke Dvoru, byl jsem bohatší o pár nepříjemných škrábanců, bolestivý souboj vůlí s Tepherothinými patolízaly a díky jejich šlechetnosti i o 60 nových válečníků pro invazní armádu. Jak se přibližovala doba invaze, byl jsem stále neklidnější a proto na mě možná tolik zapůsobily události které se udály onoho osudného roku u Dvora Lorda Zimy. Ve Sharovi jsem nalezl spřízněnou duši, kterou jsem nepoznal po mnoho let. Zvláštní přátelství. Tarnen vycvičený v Cechu Vrahů a urozený elf. Rozhodně jsem se už mnoho let nepobavil tak, jako u onoho Dvora. Zjistil jsem, jak se mohou věci zkomplikovat ještě víc, než bych byl kdy myslel.

-Zápisky Ceara Tyraniell (původní)

 

Na konci cesty se Sharess zastavil aby se pořádně podíval na město ke kterému směřoval už dosti dlouho. Na první pohled starodávné město se vzpínalo z rozsáhlé mýtiny v pozoruhodné směsici dřeva, kamene a kostí. Vypadalo to, že nejstarší jsou kamenné velkolepé stavby, pravé paláce elfího lidu. Budovy složené převážně z kostí vypadaly jako stavěné ne zcela dávno, ale také nebyly úplně mladé. A nejmladší rozhodně jsou dřevěné domy, tedy lépe řečeno sruby nacházející se většinou na okraji města. Shar by si nikdy nemyslel, že se dá takhle veliké město ukrýt do nějakého lesa.

„Úchvatný pohled, co?“ Ozve se zpoza Shara Cearův melodický hlas. „Tohle je podle všeho největší čistě elfí město na světě. Rozhodně největší po pádu Tyraniellu. Až se dost vynadíváš, půjdeme dovnitř.“

„Dej mi ještě chvilku, Ceare. Koneckonců tu strávím nějaký ten týden, tak se chci nejdřív pořádně pokochat pohledem na starodávnou architekturu z dálky.“

Sharess ještě chvilku postál a pak následoval Ceara k městským branám, pokud se tak daly nazývat dva obrovské stromy s navzájem propletenými větvemi které tvořily jakýsi oblouk. O jeden ze stromů se opíral elf oděný v tradiční šupinovou zbroj s kostěnými výztužemi a třímající luk. Tento elf si je během jejich pochodu měřil zrakem plným podezření, které narostlo s počtem kostlivých bojovníků kteří následovali Cearovu skupinu.

 

„Cymaniel, běž prosím napřed a oznam strážci brány kdo jsme.“ Okamžitě jak Cear domluvil, vydala se Cymaniel zrychleným krokem k elfovi který se opíral o strom brány. Sharess sledoval krátkou výměnu názorů mezi Cymaniel a neznámým elfem. Netrvalo příliš dlouho a i Sharess s Cearem a jejich eskortou dorazili k bráně. Neznámý elf se okamžitě ujal slova.

„Buďte vítáni do našeho města. Nejdřív ale musím ověřit zda jste opravdu ti, za které se vydáváte.“

„No jo,“ povzdechl si Cear, „tradice je tradice. Slyš má slova, Rathe, odvěký strážce brány! Cearův hlas se rázem změnil ve zvučný soubor melodií a tónů které zcela jistě měly určitý význam, ten ale zatím Sharovi unikal. Cear po chvíli pokračoval ve srozumitelné řeči.

„Jsem Cear Adinerach, pán z Tyraniell. Známe se už přes 170 let a za celou tu dobu jsi mě nikdy nepustil dovnitř bez tohohle rituálu. Stačí tohle k mému představení?“

Neznámý elf se zasmál a odpověděl.

„Jistě, Ceare. A co tvůj společník? Ten nevypadá úplně na jednoho z nás. Jeho oči sice vypadají dobře, ale jeho černá kůže rozhodně nevypadá na přirozené účinky naší magie.“

„To rozhodně ne.“ usmál se Cear „Je mi ctí představit velvyslance Tarnen, elfa velké odvahy a značných zkušeností, Sharesse!“ Cear rozmáchlým gestem ukáže na Shara, který se začal cítit jako naprostý idiot. Všechna ta pompéznost mu byla veskrze nepříjemná. Shar ale věděl, že to musí nějak vydržet jestli se chce dostat dovnitř. Tak se alespoň pokusil vypadat co nejvíce povzneseně, ačkoliv to samozřejmě obnášelo vypadat jako kretén.

„Tak velvyslanec? A k tomu Tarnen? Něco mi říká, že tohle bude Lord Zima chtít vědět co nejdřív. Radši vás doprovodím osobně, ať se může mladá Cymaniel vrátit zpátky na hranici.“ Jen malé kývnutí hlavou přimělo Cymaniel k rychlému rozloučení a bezmála úprku skrze kostlivé válečníky. „Takže mě následujte, pánové. A mimochodem, Ceare, mohl bys nechat ty nemrtvé za branami města? Tohle už není v módě přes třicet let.“

„Kdepak, ti musí jít s námi až ke Dvoru,“ zasmál se Cear, „našel jsem totiž cestou něco moc zajímavého. A něco mi říká, že to Tepheroth tuze ráda uvidí.“

„Ty vaše politické intriky. Copak si od nich nemůžeš dát pokoj během svých návštěv? Jednou se z toho zblázníš. Proč se na to všechno nevykašleš? Vždyť jsi přece taky mohl držet věčnou stráž u bran a politika ti mohla být ukradená.“

„Vždyť víš, Rathe, že nemůžu. Ne dokud nebude pomstěno Krveprolití. A oba víme jak to asi skončí.“

Rathe se smutně zahleděl na Ceara a pomalu vykročil skrze bránu do města. Přes rameno ještě prohodil k Cearovi: „Vím, bohužel vím. Tak pojďte, jsem si jistý že váš Lord Zima už očekává.“

Sharess se trochu rozpačitě podíval na Ceara, protože si nebyl jist co se vlastně stalo a o čem se ti dva dohadovali. Bylo to nezvyklé naprosto nechápat narážky na historii těchto zvláštních elfů. Jak se zdálo, bude mu Cear ještě muset spoustu věcí vysvětlit. Teď se ale vydal bok po boku s Cearem a s hordou kostlivců za zády do elfího města.

 

 

 

Elfí město bylo sice svým způsobem úchvatné, ale Sharess se raději věnoval svým starostem a šťouchl do Ceara.

„Nechceš mi Ceare aspoň vysvětlit co to bylo to Krveprolití? Připadám si hodně blbě když netuším o čem se bavíš s jinými elfy.“

Cear se na Sharesse podíval s bolestí v očích a odpověděl:

„Ne, Share, zeptej se kohokoliv jiného ale mě ne. Ke Krveprolití můžu říci jen jedno, a to že už brzy bude pomstěno.“

„Ceare, ty ses vyhnul odpovědi! To je poprvý co jsi něco takovýho udělal! Myslíš to vážně?“

„Smrtelně vážně.“

„No, jak myslíš. Zařídím se podle tvé rady. A na jiné věci mi odpovíš?“

„Odpovím, odpovím, ale teď ne, Share. Počkej po audienci. Pak spolu můžeme probrat většinu věcí které tě budou zajímat. Jen buď trpělivý.“

Shara to sice moc nepřesvědčilo, ale bylo zřejmé že z Ceara už nic nedostane. Proto se raději věnoval městu. I když by možná bylo lepší nazvat to městečkem, protože to mělo daleko do rozsáhlých lidských měst, nebo těch nových měst elfů, ale jak Cear řekl dříve, bylo čistě elfí a mělo onu auru dávnověkosti která byla patrná na každém kameni a v architektuře domů. Takovou architekturu ještě Sharess neviděl a to ani v nejstarších efích nebo tarnenských městech. Jestliže ale byla architektura města úchvatná, v porovnání s palácem ke kterému směřovali to bylo nic. Protože tohle musel být Dvůr Lorda Zimy, obrovský palác z bílého hladkého kamene jehož věže se tyčily vysoko nad ostatní domy ve městě. Čím více se Shar blížil k tomu paláci, tím více musel obdivovat zručnost kameníků kteří dokázali vytvořit tak nádherné dílo. Najednou si ale Sharess uvědomil, že se nejspíš setká s někým, kdo nejen že viděl stavbu tohoto paláce, ale je nejstarším žijícím elfem na tomto světě. Proto byl Sharess trochu nervózní když se dostali až k branám toho paláce a byli vpuštěni dovnitř.

 

 

 

U Kostí, Krve, Ducha a Masa! Přísahám, že mi ti proklatí lidé zaplatí! Tyraniell bude pomstěn! Já, Cear, nový Pán z Tyraniell, nebudu mít klid dokud toto krveprolití nedojde zasloužené odplaty. Proklínám všechny hamižné lidi kteří zapříčinili pád našeho nádherného města! Nechť s mou krví zde zůstává i má magie aby znepříjemnila těm proklatcům jejich žití! Nechť se ke mně moje magie opět připojí až znovu vstoupím do svého pravého domova. Přísahám na kosti svých kostí, že pomsta bude má!

-přesné znění Prokletí Tyraniell uvržené Cearem Tyraniell

 

 

 

Sál ve kterém byl Dvůr umístěn byl stejně velkolepý jako zbytek paláce. Místnosti přirozeně dominoval trůn Lorda Zimy, masivní konstrukce převážně z lebek a jiných kostí. Z téhle vzdálenosti Sharovi připadalo že si mezi sebou lebky povídají, že se jim neustále pohybují čelisti. V porovnání s tím trůnem působila křesla na kterých seděli ostatní jako laciné napodobeniny. Sharess byl tak zabrán do obdivování sálu, že sebou trochu trhnul když zaslechl hlas, který zazněl jako když vane zimní vítr. A měl v sobě opravdu určité tóny které mu připomněly zasněženou krajinu a mrazivý vítr prohánějící se po pláních.

„Ceare, vím sice že přivádíš velvyslance, ale je opravdu nutné tahat ssebou do mého trůnního sálu tu hromadu starých kostí?“ Jak se Shar s Cearem blížili k Zimovi, dovedl Shar rozeznat více podrobností, například že lebky v trůnu Lorda Zimy skutečně hýbou čelistmi a vydávají podivný šepotavý zvuk který byl velice zneklidňující. Pak ale sálem znovu zazněl hlas Lorda Zimy a donutil Shara aby mu věnoval plnou pozornost. „Doufám že pro to existuje nějaké vysvětlení.“

„Vysvětlení není nutné, ne od někoho s jeho krevní linií.“ Velice atraktivní blondýna sedící po pravici Lorda Zimy nedala Cearovi šanci promluvit. „Všichni tady přeci víme že Adinerach je naprosto nedůvěryhodné a proradné stvoření které se neštítí ničeho. Ani přivedení nemrtvých do trůnního sálu Krále!“

„Jaká to ostrá slova, Tepheroth.“ V Cearově hlase zcela zjevně zazníval výsměch. Než ale mohl Cear pokračovat, Tepheroth ho ostře přerušila.

„Pro tebe to bude vždy Tepheroth Calix, Adinerachu. Protože já jsem na rozdíl od tebe vládcem existujícího klanu.“

Sharess jasně cítil vlnu čiré nenávisti která se od Ceara začala šířit a tak radši o kousek poodstoupil a zaměřil svou pozornost na ostatní elfy přítomné v místnosti. S hrůzou si uvědomil, že Cear, který se choval relativně normálně má druhé nejhrozivější oči v celé místnosti. Ty první patřily samozřejmě Lordu Zimovi. Měly v sobě něco co přitahovalo pozornost. Shar se přistihl že do nich upřeně zírá a nevnímá urážky které začaly létat mezi Cearem a Tepheroth. Zimovy oči byly ledově modré, možná nejdokonalejší modré oči jaké kdy Shar viděl. Byla tam ta vnitřní síla, silnější, ale podobná té kterou viděl Sharess už v Cearových očích. Čím déle se do těch očí díval, tím zřetelnější byl hlas v jeho mysli. Nejdřív byl tichý, ale postupem času nabral na zřetelnosti a přinesl pocit zimního rána přímo do Sharovy mysli.

„Tarnen. Po tolika letech. Je mi zatěžko uvěřit tomu, že se naši bratranci rozhodli navázat s námi diplomatické vztahy. Což nám nechává pouze jednu možnost. Invazi. Zajímalo by mě, co mi k tomu řekneš, Sharessi? Jsem si jist že ti nevadí když tě budu oslovovat tímhle jménem a ty mě Lorde Zimo.“ Zimův hlas měl v sobě tón pobavení pod kterým Shar rozeznal neústupnost a trpělivost věků.

„Já… Lorde Zimo…nemám co k tomu říct. Snad jenom že pokud vím tak se tarnen nechystají k invazi do vašeho města.“

„Slova, nic než slova. Čím mi můžeš dokázat svoje tvrzení?“

„Naprosto ničím. Co já vím, tak klidně může můj lid mít v plánu brzkou invazi na povrch včetně vašeho království. Ale máte moje slovo že s tím nemám nic společného.“

„Jak zábavné. Jsem rád že mysl tarnen nebyla zatemněna jejich pobytem v podzemí. Ale o tomhle si promluvíme až jindy. Teď se vzdal, přijď sem znovu zítra za úsvitu.“

Najednou byl Zimův hlas pryč a Sharess znovu vnímal hádku mezi Cearem a Tepheroth které zjevně vrcholila. Zrovna byla u slova Tepheroth

“… a ještě si vymýšlíš takové lži! To byla zcela jistě léčka nastražená tak, aby vina padla na mě! Kdokoliv z nich to mohl udělat taky! Je přece tolik schopných nekromantů v naší rase.“

„Jistě, je spousta schopných nekromantů, ale ani jeden se nejmenuje Zevil, není tvým patolízalem a nebyl tam osobně. A jestli mi nevěříš, tady máš jeho hlavu!“ Cear s rozmachem hodil po Tepheroth zakrváceného hlavu jiného elfa a pokračoval, „tahle hlava ještě nedávno mluvila a kupodivu mám na to i svědky.“

Tepheroth vypadala velice vyvedená z míry, a tak zavládlo trochu rozpačité ticho. To bylo naštěstí přerušeno Lordem Zimou.

„I když je tohle velice zajímavá situace, jsem si jist že bychom neměli unavovat velvyslance Sharesse. Pane velvyslanče, jsem si jist že vám někdo venku ukáže cestu do vašich komnat.“

Shar narážku pochopil a proto s úklonou odešel ze sálu.

 

 

 

VoTaurrové byli vždy spojenci našeho lidu, ale na začátku války se připojili VoTaurrové raději k Cearovi místo toho aby se snažili pochopit naše principy a důvody k rozpoutání té války. Nejspíš byl VoTaurrský vyslanec celou dobu spojencem Ceara a díky tomu nám mohl zasadit tak citelné rány.

-Tepherothin deník

 

 

 

Sharess se zrovna zabydloval ve svém rozlehlém pokoji když zaslechl něco co mohlo být klepáním ovšem jenom pokud by klepala velice velká a těžká ruka. Shar jen pro jistotu položil svoje katany na blízký stolek než odpověděl.

„Vstupte!“

Dveře se otevřely a obrovská postava se jimi protlačila dovnitř. Rozhodně to nebyl elf. Na výšku měřil dva a půl metru, na šířku jen o málo méně. Ačkoliv měl humanoidní ruce, jeho hlava byla spíše kozlí včetně dvou rohů. Když ale promluvil, měl naprosto zřetelný a sytý hlas.

„Zdravím vás! Vy musíte být ten tarnen! Velvyslanec Sharess, že?“

Sharovi sice chvilku trvalo než se vzpamatoval, ale pak ze sebe dokázal dostat:

„Aano. A vy asi budete VoTaurrský vyslanec. Obávám se že neznám vaše jméno.“

„Jmenuji se Mekk’iah.“ VoTaurr se uklonil, což bylo samo o sobě působivé. „ale jestli se vám to špatně vyslovuje, říkejte mi Mekk.“

„Dobrá. A co vás za mnou přivádí?“

„Můj starý přítel mě požádal abych se o vás postaral po celou dobu vašeho pobytu zde. To je, pokud jste na pochybách, dokud se vám nezahojí vaše rány.“ Na Mekk’iahově tváři se objevilo něco jako úsměv.

„Takže vás poslal Cear? Výborně! Doufám že mi vysvětlíte spoustu věcí o těhle zvláštních elfech. Cear nebyl právě sdílný.“

„Tím chcete říct, že vám neřekl skoro nic. Ale to se dá spravit. Nejspíš bude nejlepší začít Lordem Zimou. Souhlasíte?“

„Rozhodně!“

„Tak tedy, Lord Zima byl jedním z prvních elfů kteří byli na tomto světě. Studoval jsem archivy těchto elfů ,a protože neprošlo toto město žádnou válkou tak je jejich historie velice kompletní. Někdy dávno došlo k nějaké magické nehodě která nasytila jeden z elfích rodů magií v její surové podobě. Do té doby byl Lord Zima typickým elfím pánem. Vznešení elfové ho označovali za jednoho z nejlepších dávných šermířů. Z onoho rodu byl právě on tím nejstarším a je označován za První generaci Kostěných elfů. Lord Zima zařídil postavení města ve kterém se právě nacházíme, mnoho elfů ze všech možných rodů na něm pracovalo mnoho let. Podle všeho se mělo stát tohle město opěrným bodem elfí říše a Zimův rod měl tvořit páteř její armády. Byly dohodnuto v Zimově trůnním sále, že Kostění elfové budou povoláni do bitvy pouze za souhlasu všech vládců elfích rodů. To byla pravděpodobně zlatá doba pro všechny elfy. Časem se z Lorda Zimy stal jeden z nejobávanějších bojovníků všech dob. Zkuste uhádnout proč.“

„Proč? Říkal jste, že byl vynikající šermíř a spolu s magií asi dovedl odrážet protivníka tak dlouho dokud ho neusmažil.“

Mekk‘iah potřásl svou bradkou. „Ne, pochopil jste to všechno špatně. Co je základem nekromancie?“

„Nejspíš oživování mrtvol.“ Zněla jednoduchá odpověď

„A co je mrtvola? V tom nejobecnějším slova smyslu.“

„Uh, řekl bych že neživý objekt.“

„Přesně tak. Síla Lorda Zimy je ve schopnosti oživit svoje zbraně, jsou v podstatě jeho prodloužením. A i kdyby tohle selhalo, měl jste pravdu, je to velice schopný čaroděj, ačkoliv v tomto ohledu byly archivy poněkud stručné. Ale abych se vrátil k původnímu tématu. Pokud se někdy dostanete do přijímacího pokoje Lorda Zimy, podívejte se po hodně starém svitku na stěně. To je ta dohoda kterou Lord Zima na rozdíl od ostatních stále ještě nezapomněl. Jak jsem již řekl, tohle město bylo vystavěno jako pevnost, její umístění rozhodně nebylo něco co elfové na potkání prozrazovali. Ale Lord Zima si uvědomil, že jeho rod musí být v kontaktu s okolním světem, a proto nařídil vybudování dalšího města, dost daleko odsud, města které elfové nazývají Tyraniell. Jeho správu svěřil jedné ze svých milenek, taktéž člence První generace. Bohužel je třeba dodat, že ačkoliv byla tato elfka mimořádně sličná, nebyla vojenský stratég. Tyraniell otevřelo své brány všem národům pod podmínkou že budou respektovat elfí zákony. Tyraniell zažilo nebývalou dobu prosperity. Ale jeho prosperita skončila se zánikem zlatých elfích časů. Původě jednotná elfí říše se rozpadla, dílem vnějšího tlaku, dílem vnitřních neshod. Tohle období je bohužel poněkud nejasné, musel jsem se spoléhat jen na místní údaje. Chcete se na něco zeptat?“

„Snad ani ne. Prosím pokračujte.“

„Šest z elfích pánů přišlo sem za Lordem Zimou a žádali ho aby obnovil pořádek v říši, zabezpečil její hranice a vypořádal se s odpadlíky. Zima jim ale jen odpověděl citací z dohody že by ho musela požádat celá rada elfích pánů. Jinak bude muset stále vyčkávat zde v pevnosti. Navrhl ale těmto pánům že se mohou přestěhovat do jeho měst, nebo dokonce přesídlení do hlídané oblasti, která sice byla blízko starým hranicím, ale zato bylo v Zimově moci ji ochraňovat. Tito pánové zvolili přestěhování do Zimových měst a tímto bylo založeno sedm klanů Kostěných elfů, přičemž klan Syneri je ten původní Zimův. Postupem času se zjistilo, že čím dále jsou generace od původních elfů kteří prošli změnou, tím slabší je jejich vrozený talent k magii. Sice se i v těchto generacích našli velcí mágové, ale celková magická úroveň se s každou další generací snižovala. Také by se dalo říci, že to zvláštní v jejich očích bylo s každou generací slabší.“

Mekk’iah se na chvíli odmlčel a pak pokračoval. „Zase jsem odbočil. Další důležitou událostí je Krveprolití, ačkoliv by jste o tom v lidských kronikách našel jen malou zmínku, nejspíš něco ve smyslu velké vítězství nad elfy během rozšiřování Císařství. Já to ale vezmu z elfího hlediska. Máte už nějaké otázky?“

„Zatím asi ne. Počkám si na to krveprolití.“

„No jak myslíte. Tyraniell bylo už delší dobu trnem v oku lidské říši jménem Císařství. Znáte ji?“

„Znám, nejspíš se od té doby vůbec nezměnili.“

„Císařství za pomoci své tajné služby během jedné noci pozabíjelo většinu vysoce postavených elfů ve městě a se smrtí velitelky města se rozpadla obranná síť. Než se Lord Zima o této noci dozvěděl, už bylo příliš pozdě, armáda Císařství se začala opevňovat ve městě. Lord Zima byl tímto činem velice pobouřen, protože Císařská armáda se pustila do systematického vyhlazování všech elfů kteří v Tyraniell v té době byli. Jistě mi teď dovedete říci sám Cearovu roli v dalších událostech pokud vám prozradím že Tepheroth je z Třetí generace.“

Sharess se opřel ve svém křesle a po chvíli přemýšlení řekl

„Dá se z toho velice snadno usoudit že Cear je z Druhé generace. Kolik je ještě žijících elfů z Druhé generace?“

„Jenom jeden, stejně jako je pouze jeden živý z První generace. Mluvíme-li pouze o Kostěných elfech, samozřejmě, o dávných elfích knížatech jsem mnoho záznamů nenašel“

„Takže Cear je jediným dědicem Lorda Zimy a navíc nástupcem na trůnu v Tyraniell. Je to tak?“

„Zatím jste to pochopil zcela správně. Uvažujte dál a zaměřte se na magii. Cear je z Druhé generace, jak je možné že nepoužívá magii?“

„Sice nepoužívá magii, ale je v magii velice nadaný. Viděl jsem ho ovládnout najedou mnoho nemrtvých bytostí, ale když jsme spolu zápasili tak nepoužil ani jedno kouzlo. Je možné že jeho magické schopnosti se nějak vyčerpaly?“

Mekk’iah spokojeně kýval hlavou. „A co nějaké velké kouzlo? Takové které pro trvání vyžaduje neustálý příliv magické energie? Přemýšlejte.“

„Velké kouzlo?“ Shar se odmlčel na dlouhou dobu. Když pak znovu promluvil, bylo to velice váhavé. „Slyšel jsem o jednom městě v Císařství. Prý tam nechce nikdo přebývat, prý je prokleté. Ale musí mít pro Císařství nějakou velkou hodnotu, protože vystavělo velkou pevnost poblíž tohohle města. Nenapadá mě žádné jiné místo které by mohlo být pod vlivem trvalého kouzla. Ale jaké to kouzlo je?“

„Pojmenoval jste ho dokonce naprosto správně. Je to Prokletí z Tyraniell, Cear se zřekl své magické moci až do doby kdy znovu získá Tyraniell do elfích rukou. Jestli chcete, určitě mají ve zdejší knihovně přesné znění Cearova prokletí.“

„Proč tedy Cear nezískal město zpět okamžitě? Vždyť s pomocí Lorda Zimy by určitě hravě Císařskou armádu rozdrtili. Cear mi rozhodně nepřišel jako někdo kdo trpělivě vyčkává a až potom udeří.“

„Opět máte pravdu, pane Sharessi. Cear měl na toto téma velice živelný rozhovor s Lordem Zimou. Tak živelný že bylo Ceara slyšet přes tři patra když pokládal zhruba podobnou otázku. A odpověď Lorda Zimy jsme sice neslyšeli, ale zato už od té doby Cear nezvýšil hlas. S tímhle se mi sice Cear nikdy nesvěřil, ale řekl bych, že Lord Zima nechce riskovat další elfí životy.“

Shar byl trochu zmaten. „Jak ale chce potom dobýt tu pevnost? Bez armády to přece nepůjde. Ani stará magie není tak silná.“

Mekk’iah se burácivě zasmál. „Nejenom že by ta magie stačila, ale Cear má dokonce už i armádu. Od Prokletí ji spolu s některými z přeživších dával dohromady.“

„Ale to už je přece mnoho let. Žádná armáda nevydrží tak dlouho.“

„Žádná živá armáda, chtěl jste říct. Ale zapomněl jste v čem je většina těhle elfů mistry.“

„Nekromancie.“ Vydechl Shar

„Ano, nekromancie. Zřejmě jste Ceara potkal poblíž jednoho z jeho shromaždišť.“

„Dobře, tohle všechno je mi jasné, ale jak toho můžete tolik vědět? Vždyť ani staré knihy nezmiňovali o tom, že by VoTaurrové byli nesmrtelní.“

„Staré knihy? Vy jste snad viděl knihy ve kterých jsou vyobrazení VoTaurrové?“

Shar přikývl. „Staré knihy psané velice zvláštními runami s obrazy tvorů velmi vám podobným. Je ale pravda že ty runy uměli přečíst pouze velmi staří elfové.“

„To musely být knihy odsud nebo z Tyraniell. Nikdo jiný kromě Kostěných elfů s námi totiž kontakty neudržoval.“

„To nedovedu posoudit,“ pokrčil Sharess rameny, „ale neodpověděl jste mi na moji otázku.“

„Vy opravdu chcete odpověď? Takže, ten pravý důvod proč Císařství má velkou pevnost na prokletém místě je to, že kolem Tyraniell, stejně jako kolem tohohle města je prastaré kouzlo, vybudované už dávno mnoha kouzelníky. Zkrátka, tady vaše tělo nestárne. Stejně tak i u Tyraniell. A tak i já, třebaže je mi 420 let vypadám pořád na 65.“

„A jak je možné, že jste pravděpodobně jediná rasa která ví o existenci Kostěných elfů?“

„Samozřejmě proto, že jsme jejich pradávní spojenci. Oni nás ochránili za elfí říše, my nyní splácíme svůj dluh. Mnoho uprchlíků z Tyraniell se u nás ukrylo a díky tomu jsme teď v bezpečí před Císařstvím. A až Cear získá zpět Tyraniell, bude zase náš národ bez blízkých nepřátel. A proto je pro nás velice důležité mít zde neustále svého vyslance.“

„Takže asi bude pravda i zbytek a ty vaše hory jsou poměrně blízko Tyraniell. Musí to být poměrně znepokojující mít Císařskou armádu hned za humny.“

„Ne na dlouho, Sharessi.“

Shar překvapením rozevřel doširoka oči. Najednou začala spousta věcí dávat smysl. Sice se už toho dozvěděl dost, ale chtěl Mekk’iaha pumpnout ještě o jednu velice důležitou informaci.

„Takže ta Cearova invaze je blízko? Ten se určitě nezastaví jen v Tyraniell. Myslím že by si Císařství mělo užít svoje poslední chvíle.“

Mekk’iah se natáhl k Sharovi a poklepal mu jedním svým mohutným prstem na čelo.

„Sice tohle vím, ale měl byste se na to zeptat Lorda Zimy. A jenom doufám že se k našim horám nikdy nepřiblíží tak vychytralý tarnen jako vy.“

S velkým úsilím se Sharovi podařilo udržet neutrální tvář a odpovědět normálním hlasem:

„Určitě se ho na to zeptám. Rozhodně jste mi poskytl spoustu materiálu na přemýšlení. Asi budu potřebovat nějaký čas na to si to celé přebrat.“

Mekk’iah se zvedl ze svého křesla a s úklonou Sharovi oznámil:

„Pak vás nejspíš nechám samotného, snad vám to pomůže se s tím vyrovnat. Měl byste si odpočinout před audiencí u Lorda Zimy. Vím že na mě to velice zapůsobilo.“

Shar jen mlčky přikývl. Ani se nenamáhal otázkou jak to může Mekk’iah vědět když se jeho rozhovor s Lordem Zimou odehrával v jeho mysli.

 

 

 

Zbytek dne byl Sharess v zahradě. Nikdy předtím neměl možnost si jen tak užívat elfí zahrady za plného denního světla. Navíc mu tahle zahrada skvěle pomáhala urovnat myšlenky. Přestože tu byl jen necelý den, už měl materiálu k přemýšlení více než dost. Až se o tomhle dozví Etherasil… ten se z toho zblázní. Snaží se vybudovat alianci proti Císařství a to ani neví že Císařství teď bude mít hodně velký problém. S trochou štěstí se zítra dozví od Lorda Zimy další důležité informace, především to, jestli bude Lord Zima osobně vést útok na Tyraniell a kde se ten útok zastaví. Sice by měl Lord Zima podle té dávné dohody pouze získat zpět Tyraniell, ale kdo ví. Mekk‘iahovi to sice neřekl, ale Lord Zima je znám v říši tarnen pod jiným jménem. Sice jen jako historická postava, ale je považován za nejlepšího bojovníka všech dob, souboj s ním nikdo nepřežil a jeho krutost byla také proslulá. Sharess rozhodně musí být připraven na všechno, protože se rozhodně ještě nesetkal s žádnou živoucí legendou. Zítřejší audience bude zajisté velmi zajímavá.

 

 

Primary Sidebar